26 Cdo 976/2012
Datum rozhodnutí: 22.01.2013
Dotčené předpisy: § 236 o. s. ř.




26 Cdo 976/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) Doc. Ing. M. V., Ph.D. , bytem B., S. 1326/35, a b) Ing. D. V., Ph.D. , bytem Brno, K. 2176/1, zastoupených Mgr. Reginou Komárkovou, advokátkou se sídlem Brno, Pekařská 18, proti žalovaným 1) Mgr. Š. M. , bytem Brno, L. 714/69, a 2) Dipl. Ing. S. M. , bytem Brno, Ž. 3043/52, t.č. ve výkonu trestu, zastoupeným JUDr. Miroslavem Moltašem, LL.M., advokátem se sídlem Břeclav, Kupkova 380/2, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 13 C 102/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. února 2011, č.j. 19 Co 164/2010-100, takto: I. Dovolání se odmítá .

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč, k rukám Mgr. Reginy Komárkové, advokátky se sídlem Brno, Pekařská 18, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 1. 2010, č.j. 13 C 102/2009-51, uložil žalovaným, aby spolu se všemi osobami, které společně s nimi byt užívají, vyklidili do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 3043/5 sestávající z 5-ti pokojů, kuchyně, předsíně a příslušenství, nacházející se v domě č.p. 3042, 3043, 3044, 3045 zapsaném na LV č. 5607 pro k.ú. Ž. u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno město (dále jen předmětný byt , resp. byt ); současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 2. 2011, č.j. 19 Co 164/2010-100, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že žalovaní jsou povinni vyklidit předmětný byt do 15 dnů od právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalobci nabyli vlastnické právo k předmětnému bytu udělením příklepu v dražbě a důvodně se domáhají ochrany svého vlastnického práva (§ 126 obč.zák.) vůči žalovaným, kteří jej užívají bez právního důvodu. Na základě toho žalobě vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustností ani označením dovolacích důvodů se nezabývali. Namítají, že znalecký posudek zadaný pro dražbu ze dne 12. 11. 2008 byl nesprávný a podhodnocený. Vyjadřují názor, že soud prvního stupně nezjistil dostatečným způsobem skutkový stav a proto je zcela nesprávná právní úvaha nalézacího soudu , neboť usnesením ze dne 4. 2. 2009, č.j. 122 EX 304/08-25, bylo rozhodnuto o dražbě exekutora Mgr. Davida Chaloupky, avšak téhož dne byl před dražbou sepsán protokol o zaplacení veškerých nákladů v částce 353.000,- Kč a současně došlo k dohodě mezi povinným a oprávněným ; dražba však přesto proběhla. Zpochybňují závěr odvolacího soudu, že vlastnická práva jsou nesporná a že žalobci jsou vlastníky předmětného bytu, neboť nebyl proveden žádný důkaz o tom, že vydražená nemovitost se stala součástí SJM; samotný výpis z katastru nemovitostí není sám o sobě důkazem o tom, co bylo konstatováno . Navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání především namítli, že dovolání je podáno opožděně a je nepřípustné. Uvedli, že je považují za zmatečné, vyvraceli námitky žalovaných a navrhli, aby bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Podle čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 23. února 2011, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 (dále opět jen o.s.ř. ).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§ 57 odst. 3 o.s.ř.), subjekty k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval jeho přípustností.
Dovolání není v dané věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím, ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., protože rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, je jeho prvním rozhodnutím ve věci. Dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (jež zůstává i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. Pl. ÚS 29/11 použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp.zn. IV. ÚS 1572/11/) přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) se podává, že právě takový dovolací důvod dovolatelé uplatnili. Činí tak navíc prostřednictvím námitek, jež jsou formulovány převážně obecně a do jisté míry i nesrozumitelně, případně se vztahují pouze k exekučnímu řízení vedenému pod sp.zn. 122 EX 304/08. Současně nelze ztratit ze zřetele, že okolnosti uváděné v dovolání tvrdili až v samotném dovolání a tím zároveň uplatnili tzv. skutkové novoty . V dovolacím řízení ovšem platí (ve smyslu § 241a odst. 4 o.s.ř.) zákaz skutkových novot.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu je dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatele, kteří zavinili, že jejich dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobcům v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.950,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/, § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhl. č. 64/2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 x 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§ 2 odst. 1 ve spojení s § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 22. ledna 2013
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.
předsedkyně senátu