26 Cdo 971/2001
Datum rozhodnutí: 28.06.2001
Dotčené předpisy:




26 Cdo 971/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mikláše a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce Bytového podniku Č. T., s.p. v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) E. L. a 2) S. L., oběma zastoupeným advokátkou, o zaplacení částky 19.747,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 29 C 316/95, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. března 1998, č. j. 13 Co 919/97-69, t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. března 1998, č. j. 13 Co 919/97-69, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 11. září 1996, č. j. 29 C 316/95-32, ve znění usnesení ze dne 13. 5. 1998, č. j. 29 C 316/95-77, výrokem I. připustil změnu žaloby, výrokem II. zastavil řízení ohledně části uplatněného nároku na zaplacení poplatku z prodlení, výrokem III. rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 19.747,- Kč a poplatek z prodlení z částky 2.450,- Kč ode dne 8.8.1996 a z částky 15.225,- Kč ode dne 3. 9. 1996, nejméně 25,- Kč měsíčně, ve výši 2,5 promile denně do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku; Výroky označenými IV. a V. pak rozhodl o nákladech řízení účastníků a o soudním poplatku.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací shora uvedeným rozsudkem k odvolání žalovaných (které nesměřovalo proti výrokům rozsudku soudu I. stupně označeným jako I., II. a V.) potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku III., změnil výrok IV. o nákladech řízení před soudem I. stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěním soudu I. stupně, že žalovaní celkem za 8 měsíců roku 1995 nezaplatili žalobci nájemné ve výši 2.450,- Kč a na náhradu služeb poskytovaných s užíváním bytu za rok 1994 a 1995 nezaplatili 15.225,- Kč, přičemž poplatek z prodlení za dlužné nájemné zjištěný soudem I. stupně ve výši 2.072,- Kč, shledal odvolací soud rovněž jako správný.

Dne 13. 5. 1998 bylo Nejvyššímu soudu doručeno dovolání žalovaných označené jako odvolání proti rozsudku" Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 1998, sp. zn. 13 Co 919/97, v němž žalovaní namítají, že odvolací soud rozhodl ve věci při jednání dne 17. 3. 1998 v jejich nepřítomnosti, ač soudu písemně oznámili, že se z rodinných důvodů tohoto jednání nemohou zúčastnit a současně požádali o jeho odročení na jiný termín. V podrobnostech poukázali na okolnosti celého případu. Soudem ustanovený advokát pak žalovanými podané dovolání doplnil podáním ze dne 31. 8. 2000, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. s tím, že v řízení před soudem I. stupně a následně i před soudem odvolacím došlo k vadám ve smyslu § 237 o. s. ř., protože žalovaným byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Konkrétně tak namítá existenci vady řízení podle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Na rozdíl od dovolání sepsaného žalovanými se v dovolání sepsaném advokátem namítá, že rozsudek soudu I. stupně byl vydán jako rozsudek pro zmeškání, když u jednání dne 26. 10. 1998 jsme nebyli přítomni. Odvolání, které směřovalo proti tomuto rozsudku z naší strany, bylo Krajským soudem v Ostravě pod č. j. 13 Co 346/99 ze dne 27. 4. 1999 odmítnuto". Dále je soudu I. stupně vytýkán nesprávný postup, když neakceptoval jejich omluvu a žádost o odročení jednání dne 26. 10. 1998, a rozhodl v jejich nepřítomnosti rozsudkem pro zmeškání. Soudu odvolacímu je pak vytýkáno nesprávné vyhodnocení doručování rozsudku soudu I. stupně oběma žalovaným, kteří se v době doručování nezdržovali v místě bydliště. Odvolací soud měl řádně prošetřit okolnosti doručování rozsudku a pochybil, když bez podkladů naše odvolání odmítl". Navrhl, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Přesto, že ve věci nebyl soudem I. stupně vydán rozsudek pro zmeškání a odvolacím soudem nebylo odvolání žalovaných odmítnuto (zřejmě jako opožděné), jak se v odůvodnění dovolání namítá, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nesprávnost důvodů v doplnění dovolání nebrání projednání dovolání, když dovolání bylo podáno včas, řádně zastoupenými účastníky řízení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o.s.ř.), byl uplatněn způsobilý dovolací důvod podle 241 odst. 3 písm. a) o.s.ř., § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř.) a s ohledem na obsah dovolání sepsaného samotnými žalovanými, které bylo doplněno jejich zástupcem, splňuje dovolání i podmínky ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 17. 3. 1998, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále opět jen o. s. ř.").

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami uvedenými v § 237 odst. 2 o. s. ř.), jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž je účastníku řízení znemožněno realizovat ta procesní práva, která mu občanský soudní řád poskytuje.

Podle protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 17. 3. 1998 (č.l. 67 spisu) se odvolací řízení konalo v nepřítomnosti žalovaných, kteří se k jednání, o jehož konání byli řádně vyrozuměni, nedostavili. Poté co byla přečtena písemná omluva žalovaných, bylo v jednání odvolacího soudu pokračováno a byl vyhlášen dovoláním napadený rozsudek.

Z podání žalovaných ze dne 8. 3. 1998 (viz č.l. 62 spisu), které bylo adresováno odvolacímu soudu, vyplývá, že oba žalovaní z vážných rodinných důvodů omlouvají svoji neúčast na jednání dne 17. 3. 1998 a současně žádají o odročenie na mesiac květen 98".

Podle § 101 odst. 2 o. s. ř. soud pokračuje v řízení i když jsou účastníci nečinní. Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat v nepřítomnosti takového účastníka, přihlédne přitom k obsahu spisu a dosud provedeným důkazům. Podle § 211 o. s. ř. platí toto ustanovení přiměřeně i pro řízení u odvolacího soudu. Z uvedeného je zřejmé, že soud může věc projednat i v nepřítomnosti účastníka, který požádal o odročení jednání, pouze však v případě, že se tak nestalo z důležitého důvodu". Bez ohledu na to, že ze spisu nevyplývá, že by se odvolací soud touto otázkou vůbec zabýval, nelze s ohledem na obsah spisu a na důvody, uváděné žalovanými v žádosti o odročení odvolacího jednání dospět k závěru, že se tak nestalo z důležitých důvodů. Důvodem jejich žádosti měl totiž být zhoršený zdravotní stav maminky žalované bydlící na Slovensku, o čemž byli vyrozuměni sestrou žalované s výzvou, aby se urychleně dostavili. Za této situace mohl odvolací soud věc projednat v nepřítomnosti žalovaných pouze v případě, že by měl dostatečný podklad pro závěr, že tyto žalovanými uváděné důvody se nezakládají na pravdě.

Protože tomu tak v dané věci nebylo, zatížil odvolací soud projednáním věci bez přítomnosti žalovaných řízení vadou uvedenou v § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., když jeho nesprávným postupem byla žalovaným v průběhu řízení odňata možnost jednat před odvolacím soudem a uplatnit tak svá procesní práva. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 a 2 o. s. ř.).

O nákladech řízení včetně dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2001

JUDr. Michal M i k l á š, v.r.

předseda senátu