26 Cdo 958/2008
Datum rozhodnutí: 29.04.2010
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




26 Cdo 958/2008


U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně městské části Praha 6 , se sídlem úřadu v Praze 6, Čs. armády 23, zastoupené JUDr. Zdeňkem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 20, proti žalované S. H. (dříve P.), zastoupené JUDr. Jaroslavem Komárkem, advokátem se sídlem v Chebu, tř. Svobody 49, adresa pro doručování: Praha 1, Jindřišská 20, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 58/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2007, č. j. 55 Co 178/2007-57, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Zdeňka Veselého, advokáta se sídlem v Praze 1, Štěpánská 20, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í : Podle čl. II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno. Protože žalovaná dovoláním napadla potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze z 19. 6. 2007, č. j. 55 Co 178/2007-57, tj. rozhodnutí vydané před 1. 7. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále o.s.ř. ) a § 243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely. Dovolání proti označenému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) nebo nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). V projednávané věci jak je patrno z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) jsou sice formálně uplatněny výtky nesprávného právního posouzení věci a vady řízení, jimiž je zpochybňován právní závěr odvolacího soudu, že nebyl naplněn jeden z předpokladů stanovených v § 706 odst. 1 obč. zák. pro přechod nájmu předmětného bytu na žalovanou. Ve skutečnosti ale dovolatelka těmito výtkami brojí jen proti skutkovým zjištěním, učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů svá skutková zjištění čerpaly. Podle obsahu jde tedy nikoli o způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., nýbrž o dovolací důvod odpovídající ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., tj. dovolací důvod, mířící na pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci a spočívající v tom, že skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, jsou vadné.

Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením, pak pouze v tom směru, že kdyby soudy obou stupňů nepochybily ve svých skutkových závěrech a vzaly v úvahu skutečnosti, které dovolatelka tvrdila, musely by návazně dospět k odlišným právním závěrům o vedení společné domácnosti žalované s její babičkou. Dovolatelka však přehlédla, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu § 238 odst. 2 a § 238a odst. 2 o.s.ř.) přípustné (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Dovolání není přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení a který žalovaná dovoláním výslovně napadla (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto nepřípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovanou, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 ve spojení s § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a činí celkem včetně daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) 2.160,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2010

JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu