26 Cdo 949/2006
Datum rozhodnutí: 08.08.2006
Dotčené předpisy: § 2 odst. 2 předpisu č. 42/1992Sb., § 9 odst. 7 předpisu č. 42/1992Sb., § 10 odst. 7 předpisu č. 42/1992Sb.





26 Cdo 949/2006


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Zemědělskému obchodnímu družstvu K. v likvidaci, zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 123.733,14 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 3 C 116/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2005, č. j. 28 Co 432/2005-177, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2005, č. j. 28 Co 432/2005-177, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. listopadu 2005, č. j. 28 Co 432/2005-177, potvrdil rozsudek ze dne 11. dubna 2005, č. j. 3 C 116/2002-145, jímž Okresní soud v Kutné Hoře (soud prvního stupně) vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 123.733,14 Kč s tam uvedeným příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků.


Soudy obou stupňů vzaly z provedených důkazů mimo jiné za zjištěno, že žalobce je syn a právní nástupce zemřelé B. K., která se včas přihlásila do transformace družstva jako vlastnice pozemků o výměře 3,26 ha převzatých a užívaných družstvem, že matka žalobce nebyla členkou družstva, že její pozemky družstvo užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví, že valná hromada oprávněných osob schválila dne 24. října 1992 transformační projekt schválený představenstvem družstva dne 17. srpna 1992 a předložený transformační radě dne 22. srpna 1992 (dále jen schválený transformační projekt ), že podle schváleného transformačního projektu bylo z upraveného jmění družstva (z jmění po odpočtu majetku, který se pro účely transformace nezahrnoval do čistého jmění družstva) k transformaci rozděleno 50 % na půdu , 20 % na pracovní účast a 30 % na majetkové vnosy , že na 1 ha vnesené půdy připadla částka 14.364,- Kč a na 1.000,- Kč majetkových vnosů částka 185,- Kč, že při vnesené půdě nad 10 ha připadla na 1 ha vnesené půdy částka 28.731,- Kč, že podle zásady přijaté v transformačním projektu se v tomto případě postupovalo tak, že od výměry vnesených pozemků byl odečten 1 ha a zbytek výměry se vynásobil částkou 28.731,- Kč, a že podle schváleného transformačního projektu se vlastníkům vnesené půdy nad 2 ha započítal majetkový vnos podle nařízení vlády ze dne 4. prosince 1991, kterým se stanoví způsob výpočtu a výše náhrad za živý a mrtvý inventář a zásoby. Dále zjistily, že majetkový podíl B. K. byl v písemnosti ze dne 26. července 2002 družstvem vypočten ve výši 123.733,14 Kč. Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně mimo jiné dovodil, že matka žalobce byla oprávněnou osobou podle § 14 písm. b/ zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, v tehdy platném znění (dále jen zákon č. 42/1992 Sb. ), že její majetkový podíl byl vypočten podle § 17 zákona č. 42/1992 Sb., že žalobce je v dané věci aktivně věcně legitimován (pohledávku z transformace družstva nabyl v dědickém řízení po své zemřelé matce) a že v daném případě se majetkový podíl vypořádává v penězích po sedmi létech od schválení transformačního projektu (§ 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb.). Odvolací soud dále dovodil, pokud se podle schváleného transformačního projektu započítával vlastníkům vnesené půdy nad 2 ha další vnesený majetek podle nařízení vlády ze dne 4. prosince 1991, pak touto částí transformačního projektu dal žalovaný jasně najevo, že považuje jiné majetkové vnosy u těchto osob za prokázané; podle názoru odvolacího soudu je tato část schváleného transformačního projektu navíc závazná a v soudním řízení proto nepřezkoumatelná. Poté odvolací soud rovněž dovodil, že v písemnosti ze dne 26. července 2002 došlo sice k chybě, neboť v rozporu s transformačním projektem byla matce žalobce navíc do majetkového podílu zahrnuta i částka 64.900,- Kč, a pokračoval, že nelze po 15 létech tento výpočet revidovat v neprospěch žalobkyně nemůže jít v neprospěch žalobkyně chyba v počtech či zřejmá nesprávnost, ke které došlo u žalovaného při výpočtu výše majetkového podílu žalovaný majetkový podíl v této výši řadu let uznával, byl ochoten plnit v akciích, majetkový podíl v této výši byl předmětem dědictví po matce žalobce žaloba byla podána jen proto, že žalobce odmítal plnění v akciích a požadoval plnění v penězích oprávněné osobě nelze odnímat zpětně k transformaci družstva přiznanou hodnotu jejího majetkového podílu opačný postup by byl zásahem do právní jistoty restituentů, kterým byla v transformaci přiznána konkrétní hodnota jejich majetkového podílu . Z těchto důvodů vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.). Uplatněné dovolací námitky podřadil dovolacím důvodům podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř. Uvedl, že schválený transformační projekt je zčásti absolutně neplatný, neboť zásady pro výpočet majetkových podílů oprávněných osob byly stanoveny v rozporu s příslušnými ustanoveními transformačního zákona, především v rozporu s ustanovením § 14 písm. b/ tohoto zákona . Důsledkem toho pak bylo, že i když matka žalobce do družstva vnesla pouze půdu a neprokázala vnos i jiného majetku, byl jí majetkový podíl přesto vypočten tak, jako by vedle půdy do družstva vnesla i jiný majetek. Dále odvolacímu soudu vytkl, že v konečném důsledku žalobci přiznal částku 123.733,14 Kč, byť dovodil, že částka 64.900,- Kč byla do majetkového podílu matky žalobce (tudíž i do přiznané částky) zahrnuta nesprávně. Uvedený postup pokládal za nesprávný (za rozporný s platnou právní úpravou); v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 29 Odo 1175/2003 a na rozsudek samotného odvolacího soudu vydaný dne 22. září 2005 ve věci sp. zn. 23 Co 182/2005, v němž naopak přepočet výše majetkového podílu umožnil . Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.


Žalobce ve vyjádření k dovolání vyvracel správnost dovolacích námitek, ztotožnil se s právním posouzením věci soudy obou stupňů a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).


Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.


Ačkoli dovolatel uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř., zastává dovolací soud názor, že z obsahového hlediska (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) je lze podřadit pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.


Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.


Podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.


Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).


Napadený rozsudek odvolacího soudu je založen (rovněž) na právních závěrech, že je závazná a v soudním řízení proto nepřezkoumatelná část schváleného transformačního projektu, podle níž se započítával vlastníkům vnesené půdy nad 2 ha další vnesený majetek podle nařízení vlády ze dne 4. prosince 1991, a že byť v rozporu s transformačním projektem byla navíc do majetkového podílu matky žalobce zahrnuta i částka 64.900,- Kč, lze z důvodů uvedených v citovaném rozsudku přiznat žalobci částku 123.733,14 Kč zahrnující rovněž zmíněnou částku 64.900,- Kč. Správnost obou těchto právních závěrů dovolatel v dovolání zpochybnil.


Jde-li o právní otázku uvedenou na prvním místě, je zapotřebí zdůraznit, že v ustálené soudní praxi nebyl zaznamenán odklon od názoru, že podle zákona č. 42/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je schválený transformační projekt pro oprávněné osoby a orgány družstva závazný (§ 2 odst. 2 a § 10 tohoto zákona) v částech, které byly schváleny valnou hromadou oprávněných osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 777/97, uveřejněný pod č. 1 v sešitě č. 1 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu z 18. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 293/2004, z 26. října 2005, sp. zn. 29 Odo 40/2005 a 29 Odo 521/2005, a usnesení z 1. února 2006, sp. zn. 29 Odo 1334/2005). Vyřešil-li proto odvolací soud uvedenou právní otázku v souladu s ustálenou judikaturou, nelze jeho rozhodnutí v této otázce přiznat zásadní právní význam ve smyslu § 237 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.


Naproti tomu však dospěl dovolací soud k závěru, že napadenému potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu lze přisoudit zásadní právní význam pro řešení právní otázky uvedené na druhém místě. Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (pro řešení této otázky).


Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Existence uvedených vad nebyla tvrzena (na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí je uvedeno, že po obsahové stránce lze dovolací námitky podřadit pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a z obsahu spisu tyto vady zjištěny nebyly.


Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 29 Odo 447/99, uveřejněném pod č. 28 v sešitě č. 3 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura, mimo jiné dovodil, že osobám oprávněným podle § 14 písm. b/ zákona č. 42/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se vypočte majetkový podíl podle § 17 citovaného zákona. V již zmíněném rozsudku ze dne 21. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 777/97, Nejvyšší soud rovněž dovodil, že samotný výpočet majetkového podílu podle § 9 odst. 7 transformačního zákona má pouze pořádkovou povahu a jeho závaznost pro účastníky transformace nelze ze zákona dovodit. Je-li výpočet majetkového podílu provedený družstvem nesprávný, může se oprávněná osoba domáhat opravy výpočtu u družstva a nebude-li jí vyhověno, může se dovolat soudní ochrany. Stejně tak, zjistí-li družstvo, že jím provedený výpočet je nesprávný, může jej opravit; jestliže již oprávněné osobě nesprávně vypočtenou vyšší částku vyplatilo, může se domáhat vydání bezdůvodného obohacení.


Má-li vzhledem k ustálené judikatuře výpočet majetkového podílu podle § 9 odst. 7 zákona č. 42/1992 Sb. pouze pořádkovou povahu a jeho závaznost pro účastníky transformace nelze ze zákona dovodit, zastává dovolací soud názor, že zjistí-li soud v řízení o přiznání majetkového podílu v penězích, že jeho výpočet provedený družstvem je nesprávný (jako tomu bylo v daném případě), nemůže žalobci přiznat z titulu majetkového podílu částku takto družstvem nesprávně vypočtenou. Na tomto závěru nic nemohou změnit ani důvody, které odvolací soud uvedl na podporu opačného řešení této otázky.


Za této situace nelze pokládat za správný závěr, že žalobci lze z důvodů uvedených v citovaném rozsudku z titulu majetkového podílu přiznat částku 123.733,14 Kč přesto, že v rozporu s transformačním projektem byla do této částky představující vypočtený majetkový podíl jeho matky nesprávně zahrnuta i částka 64.900,- Kč.


V tomto směru byl tedy dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. uplatněn opodstatněně. Protože rozsudek odvolacího soudu není v této otázce správný, Nejvyšší soud České republiky jej zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a podle § 243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).


Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 8. srpna 2006


JUDr. Miroslav Ferák, v. r.


předseda senátu