26 Cdo 829/2008
Datum rozhodnutí: 30.03.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 80 písm. c) o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




26 Cdo 829/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně N. N. , zastoupené JUDr. Alenou Křičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Krčské stráni 68, proti žalované N. G. , zastoupené JUDr. Benjaminem Zollmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 30, o určení, že žalovaná nemá právo užívat bytovou jednotku, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 278/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2007, č. j. 24 Co 82/2007-119, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Podle čl. II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno. Protože dovoláním byl napaden potvrzující rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2007, č. j. 24 Co 82/2007-119, tj. rozhodnutí vydané 12. dubna 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále o.s.ř. ) a § 243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta, není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.

Napadené rozhodnutí je založeno na právním závěru, že žalobkyně Neli Nohejlová a žalobce Karel Nohejl jako vlastníci bytové jednotky nemají naléhavý právní zájem na určení (§ 80 písm. c/ o.s.ř.), že žalovaná nemá právo užívat specifikovanou bytovou jednotku, náležející do společného jmění žalobců. Žalobce K. N. dne 29. 5. 2009 zemřel a jak vyplývá z usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 1. 2010, sp. zn. 25 D 737/2009, které nabylo právní moci téhož dne, děděním nabyla výlučné vlastnictví bytové jednotky žalobkyně.

Právní závěr odvolacího soudu je v souladu s judikaturou. Dovolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu z 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, publikovaný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972, podle kterého naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým . K výkladu § 80 písm. c) o.s.ř. uvádí dále Velký komentář Občanský soudní řád I., autorů Drápal, L., Bureš, J. a kol. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, na str. 528, že určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva .

Právní závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu je tak v souladu s judikaturou. Žalovaná v předmětném bytě nebydlí a vstupu se ani nedomáhá, i když uvádí, že má právo v bytě bydlet z toho titulu, že jako nezletilá byla v roce 2002 svěřena do výchovy žalobkyně, která je její babičkou.

Naléhavý právní zájem nezakládá ani skutečnost, že žalobci ve správním řízení požadovali zrušení údaje o místě trvalého pobytu žalované na adrese předmětné bytové jednotky podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatelstva. Ten stanoví, že ohlašovna rozhodne o zrušení údaje, jestliže zaniklo užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je uvedena jako místo trvalého pobytu občana, a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho část. I když bylo správní řízení přerušeno rozhodnutím Městského úřadu v Čelákovicích ze dne 17. 6. 2005 s tím, že žalobcům bylo uloženo předložit listiny o zániku užívacího práva žalované, nebylo takovou listinou rozhodnutí soudu. Žalobci ostatně sami předložili dovolacímu soudu rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 20. 3. 2008, kterým byl údaj o trvalém pobytu žalované na adrese Č., Spojovací č. 1471/28, zrušen s tím, že v důsledku zrušení je místem trvalého pobytu žalované sídlo ohlašovny Č., náměstí 5. května 1. Jak vyplývá z centrální evidence obyvatelstva, žalovaná je od 12. 1. 2010 přihlášena k trvalému pobytu na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí.

Dovolání není přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení a který žalobkyně dovoláním výslovně napadla (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z uvedených důvodu Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, příslušelo by podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. žalované právo na náhradu nákladů, které jí v dovolacím řízení vznikly. To však jen za předpokladu, že by šlo o náklady účelně vynaložené. Takovými nákladem není odměna advokáta, který sepsal vyjádření k dovolání, neboť jím žalovaná navrhovala, aby dovolání žalobkyně bylo vyhověno (jinak řečeno žalovaná jím požaduje, aby soud určil, že jí právo užívat bytovou jednotku nepřísluší).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2010 JUDr. Marie R e z k o v á, v. r. Z předsedkyně senátu