26 Cdo 812/2010
Datum rozhodnutí: 25.11.2010
Dotčené předpisy: § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. ve znění do 30.03.2006




26 Cdo 812/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce města Vyškova, se sídlem Vyškov, Masarykovo nám. 1, proti žalovanému M. O., zastoupenému JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem Vyškov, Puškinova 5, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 18/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2009, č. j. 19 Co 406/2008-214, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 25. 2. 2009, č. j. 19 Co 406/2008-214, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vyškově (soudu prvního stupně) ze dne 25. 3. 2008, č. j. 10 C 18/2005-185, jímž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu tam specifikovanému, určena tříměsíční výpovědní lhůta, žalovanému uloženo byt vyklidit do 15 dnů od zajištění přístřeší a rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně; odvolací soud současně rozhodl i o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se skutkovým a právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný dlužil nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu za období únor 2004 až červenec 2005, a byl tudíž naplněn uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen obč. zák. ). Přisvědčil rovněž jeho závěru, že žalovanému stačí při vyklizení poskytnout přístřeší (§ 712 odst. 5 obč. zák.).


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.

V podání doručeném Nejvyššímu soudu dne 8. 12. 2009 vznesl žalovaný námitku podjatosti předsedkyně senátu 26 Cdo Nejvyššího soudu, kterou je v projednávané věci JUDr. Věra Korecká. O této námitce rozhodl Nejvyšší soud Česká republiky usnesením ze dne 30. 3. 2010, č. j. 4 Nd 76/2010-304, tak, že jmenovaná soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodování věci, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 18/2005.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení § 243c odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.


Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř.; dovolání tak může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolatel výslovně neoznačuje otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že především namítá, že odvolací soud nevzal v úvahu skutečnosti jím tvrzené, a že za takového stavu je jeho právní posouzení neúplné, resp. prakticky chybí , soud nesprávně postupoval podle § 218 o. s. ř., a ve věci nebyly splněny podmínky § 711 obč. zák. . Jeho námitky, které již blíže nespecifikoval, však ve skutečnosti směřují nikoliv proti právnímu posouzení, ale proti skutkovému závěru odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že dlužil na nájemném za dobu delší než tři měsíce, na němž byl právní závěr o naplnění výpovědního důvodu založen. Dovolatel tu přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. přípustné (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

K dalším podáním dovolatele (jež je možno dle jejich obsahu /§ 41 odst. 2 o. s. ř./ v části hodnotit jako doplnění dovolaní) dovolací soud nepřihlížel, neboť nebyla splněna podmínka povinného sepsání dovolání (resp. jeho doplnění) advokátem (§ 241 odst. 4 o. s. ř.); navíc byly učiněny po uplynutí dovolací lhůty (§ 242 odst. 4 o. s. ř.).

Je tedy zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, zatímco žalobci (dle obsahu spisu) náklady v dovolacím řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. listopadu 2010 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu