26 Cdo 810/2014
Datum rozhodnutí: 12.05.2014
Dotčené předpisy: čl. 241a § 2 o. s. ř.



26 Cdo 810/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně L. B. , zastoupené JUDr. Ladou Kosárovou, advokátkou se sídlem Kladno, tř. T. G. Masaryka 292, proti žalovaným 1) Z. J. , zastoupené JUDr. Ivo Palkoskou, advokátem se sídlem Kladno, Kleinerova 1504, 2) M. J. , a 3) T. J. , zastoupenému JUDr. Ivo Palkoskou, advokátem se sídlem Kladno, Kleinerova 1504, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 13 C 9/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. července 2013, č. j. 28 Co 302/2013-206, takto:

I. Dovolání se odmítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2013, č. j. 28 Co 302/2013-206, odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 /srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb./, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 20. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2049/2013, a z 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; ústavní stížnosti proti citovaným rozhodnutím Ústavní soud odmítl usneseními z 28. 1. 2014, sp. zn. II. ÚS 93/2014, a z 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013). Přípustnost dovolání totiž dovozovala z toho, že byl-li rozsudkem odvolacího soudu změněn rozsudek soudu prvního stupně, je podle § 237 o. s. ř. dovolání přípustné , avšak takováto specifikace zmíněné obsahové náležitosti nevystihuje žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vypočtených v citovaném ustanovení. Ze způsobu, jakým dovolatelka přípustnost dovolání vymezila je naopak zjevné, že patrně přehlédla, že bylo-li napadené rozhodnutí vydáno po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., musí dovolání vyhovovat náležitostem kladeným na tento mimořádný opravný prostředek občanským soudním řádem ve znění účinném od 1. 1. 2013; nejde tak o případ, kdy přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé bez dalšího vymezovalo ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. května 2014 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu