26 Cdo 809/2004
Datum rozhodnutí: 14.07.2004
Dotčené předpisy: § 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




26 Cdo 809/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce R. P., zastoupeného advokátkou, proti žalované I. P., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 584/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2003, č. j. 12 Co 102/2003-112, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. května 2002, č. j. 4 C 584/2000-86, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat do patnácti dnů od právní moci rozsudku byt IV. kategorie v přízemí domu čp. 648 v P., sestávající se z jedné kuchyně a jednoho pokoje s příslušenstvím , a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. června 2003, č. j. 12 Co 102/2003-112, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. V písemném vyhotovení rozsudku, jehož stejnopis byl doručen k rukám zástupce žalované advokáta dne 9. července 2003, odvolací soud účastníky poučil, že proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí (odvolacího soudu) má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), a že dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5 do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Žalovaná (zastoupená advokátem) podala k poštovní přepravě dne 9. září 2003 a soudu prvního stupně doručila dne 11. září 2003 podání nazvané jako dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 102/2003 ze dne 11.6.2003 . V tomto podání sdělila, že podává dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 102/2003 v zákonné dvouměsíční lhůtě, neboť má za to, že proti citovanému rozhodnutí Městského soudu v Praze je dovolání přípustné a má za to, že . Na výzvu soudu prvního stupně, aby zaslala celé dovolání, neboť v podání ze dne 11. září 2003 byla doručena pouze jedna strana, reagovala tak, že prostřednictvím svého zástupce advokáta JUDr. Miroslava Černého dne 24. ledna 2004 podala k poštovní přepravě a dne 30. ledna 2004 soudu prvního stupně doručila řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů dále jen o.s.ř. ) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Podle § 240 odst. 3 věty první o.s.ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (§ 240 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Z uvedeného vyplývá, že lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. § 55, § 58 odst. 1, § 240 odst. 2 věta první o.s.ř.); jejím marným uplynutím se proto původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§ 243c odst. 1, § 43 odst. 1 o.s.ř.), se stává po uplynutí lhůty k podání dovolání bezpředmětnou.

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán. Chybí-li vylíčení těchto okolností, není (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu pro stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí proto není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).

V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalované byl citovaný rozsudek odvolacího soudu k rukám jejího zástupce s procesní plnou mocí, konkrétně advokáta J (§ 49 odst. 1 věta první o.s.ř.) doručen (§ 48b o.s.ř.) ve středu 9. července 2003. Dovolatelka v něm byla řádně poučena o lhůtě k podání dovolání, o soudu, u něhož se dovolání podává, a dále také o tom, že dovolání je přípustné za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu řeší ve věci samé otázku zásadního právního významu. Přitom při podání dovolání byla řádně (ve smyslu § 241 o.s.ř.) zastoupena advokátem. Proto od data doručení napadeného rozsudku, tj. od 9. července 2003, jí počala plynout dvouměsíční dovolací lhůta, jejíž poslední den připadl na úterý 9. září 2003 (§ 57 odst. 2 věta první o.s.ř.). V uvedené lhůtě, konkrétně v poslední den lhůty (9. září 2003), podala dovolatelka pouze podání, které vzhledem k jeho obsahu lze postavit na roveň tzv. blanketnímu dovolání, tj. dovolání, které především neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu a ani z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá. K doplnění uvedeného podání (svým charakterem blanketního dovolání), které bylo podáno až po 9. září 2003 (29. ledna 2004), tj. k řádnému (kompletnímu) dovolání, nelze již přihlížet.

Vzhledem k uvedenému lze stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod č. 21 v sešitě č. 3 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citované rozhodnutí bylo uveřejněno rovněž pod č. 119 v sešitě č. 7 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura) uzavřít, že dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení musí být odmítnuto, a to za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o.s.ř.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. července 2004

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu