26 Cdo 768/2007
Datum rozhodnutí: 13.03.2007
Dotčené předpisy:





26 Cdo 768/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Bytového družstva R. 809, zast. advokátem, proti žalovanému P. O., zast. advokátkou, o zaplacení částky 44.640,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 119/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2006, č. j. 28 Co 157/2006-50, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 31. října 2005, č. j. 25 C 119/2005-23 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 44.640,- Kč s 2 % p.a. úrokem z prodlení od 1. 6. 2004 do zaplacení pravidelnými měsíčními splátkami po 3.000,- Kč měsíčně, splatnými ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek, a dále rozhodl o nákladech tohoto řízení.


Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. září 2006, č. j. 28 Co 157 /2006-50, potvrdil vyhovující výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ohledně odvoláním napadené částky 17.343,- Kč a splatnosti celé pohledávky a ohledně příslušenství pohledávky ve výši 2 % p.a. od 1. 6. 2004 do zaplacení z částky 44.640,- Kč jej změnil tak, že se žaloba zamítá; odvolací soud dále změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení tak, že se žalobci náhrada nákladů nepřiznává (výrok II.), a současně rozhodl o nákladech řízení odvolacího řízení (výrok III.).


Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním ze dne 27. 12. 2006, doručeným soudu prvního stupně dne 29. 12. 2006, ve výroku II. a III. s odůvodněním, že rodinné a sociální poměry žalovaného nemohou být důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů nalézacího a odvolacího řízení žalobci, který byl jinak ve sporu úspěšný, a že majetkové poměry žalovaného nemohou být natolik tíživé, že by neunesl náhradu nákladů soudního řízení ve výši 13.290,- Kč, přičemž skutečnost, že je v současné době nezaměstnaný, nemůže jít k tíži ve sporu úspěšného žalobce.


Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud dovoláním napadené výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.


Podáním ze dne 1. 2. 2007, doručeným Nejvyššímu soudu České republiky dne 5. 2. 2007, doplnil žalobce své dovolání ze dne 27. 12. 2006 a sdělil, že žalovaný v lednu roku 2007 prodal svůj družstevní podíl za částku převyšující 1.500.000,- Kč, čímž je vyvráceno tvrzení o tíživém sociálním postavení žalovaného, jež by bránilo přiznání náhrady nákladů řízení žalobci, který svůj nárok na zaplacení dlužného nájemného a poplatků z prodlení uplatnil oprávněně a byl ve sporu úspěšný.


Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů dále jen o.s.ř. ) posoudil dovolání podle ust. § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 a § 241a odst. 1 o.s.ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání sepsáno.


Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.


Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním toliko ve výrocích o nákladech řízení.


Podle § 167 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení.


Z citovaného ustanovení § 167 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, kdy je o nákladech řízení rozhodnuto v rozsudku spolu s rozhodnutím ve věci samé. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu.


Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky právní věty a rejstříky, C 2458, sešit 28). Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek sešit 10, ročník 1998 pod č. 61, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).


Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu, účinné od 1. ledna 2001, přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, popřípadě též řízení před soudem prvního stupně (jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím) viz k tomu usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, č.j. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod poř. č. 88.


Je třeba rovněž uvést, že poučení odvolacího soudu o možnosti dovolání (byť by bylo nesprávné) přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod poř. č. 51).


Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné.


Nejvyšší soud České republiky proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a s přihlédnutím k tomu, že žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 13. března 2007


JUDr. Ing. Jan H u š e k , v. r.


předseda senátu