26 Cdo 747/2003
Datum rozhodnutí: 24.09.2003
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb.




26 Cdo 747/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce D. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému R. F., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 31/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. března 2002, č. j. 6 Co 691/2002-127, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 6. 2001, č. j. 16 C 31/2000-85, ve spojení s opravným usnesením ze dne 11. 7. 2001, č. j. 16 C 31/2000-88 (poté, co jeho rozsudek ze dne 6. 3. 2000, č. j. 16 C 31/2000-15, byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2000, č.j. 6 Co 1197/2000, 6 Co 1202/2000-31), uložil žalovanému vyklidit byt o jednom pokoji a kuchyni ve 2. nadzemním podlaží domu č. orientační 58, č. p. 160 v ulici R. v Č. do jednoho měsíce od právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání; soudní poplatek z odvolání k výzvě soudu prvního stupně neuhradil.

Usnesením ze dne 9. 1. 2002, č. j. 16 C 31/2000-113, Okresní soud v Českých Budějovicích nepřiznal žalovanému osvobození do soudních poplatků.

Odvolání žalovaného proti tomuto usnesení soudu Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13. 2. 2002, č. j. 16 C 31/2000-118, odmítl podle § 208 odst. 1 o. s.ř. jako opožděné.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) usnesením ze dne 14. 3. 2002, č. j. 6 Co 691/2002-127, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný (nezastoupen advokátem) dovolání (podané na poštu dne 7. 5. 2002), v němž vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o opožděnosti odvolání.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval posouzením přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a také v § 239 o. s. ř.

O žádný z případů upravených v citovaných ustanoveních se však v této věci nejedná.

Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže být založena z toho důvodu, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle § 238 a § 238a o. s. ř., protože tato ustanovení přípustnost dovolání proti takovému usnesení neupravují.

Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případ v těchto ustanoveních uvedený.

Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle § 208 odst. 1 o. s. ř. odvolání pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001).

Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat. Přitom s přihlédnutím k ustanovení § 241b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. bylo nerozhodné, že dovolatel nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem.

Vzhledem k tomu, že řízení v dané věci není dosud pravomocně skončeno, nebyl důvod rozhodovat o náhradě nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. září 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu