26 Cdo 643/2007
Datum rozhodnutí: 25.10.2007
Dotčené předpisy:





26 Cdo 643/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce R., zastoupenému advokátem , proti žalovanému J. C., o 6.772,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 28 C 441/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. října 2006, č. j. 42 Co 99/2006-94, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. září 2005, č.j. 28 C 441/2004-51, rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení nedoplatku vyúčtovaných služeb poskytnutých v roce 2002 ve výši 6.772,- Kč s příslušenstvím, tak, že výrokem pod bodem I. řízení vůči žalované B. C. zastavil, výrokem pod bodem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 6.772,- Kč s poplatkem z prodlení z částky 6.772,- Kč od 1. 10. 2003 do 2. 6. 2004 ve výši 4.287,80 Kč a s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně, nejméně však 25,- Kč za každý i započatý měsíc prodlení od 3. 6. 2004 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem pod bodem III. rozhodl, že mezi žalobcem a žalovanou B. C. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, a výrokem pod bodem IV. zavázal žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení.


K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 27. října 2006, č.j. 42 Co 99/2006-94, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným J. C. potvrdil (výrok pod bodem I.) a současně zavázal žalovaného zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení (výrok pod bodem II.).


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný nezastoupen advokátem - dovolání (podle obsahu § 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř. ), jehož přípustností ani důvodností se nezabýval. Žalovaný namítl, že k danému soudu nebyl vůbec přizván, dále nebyl přizván ani svědek O. J. , který mohl vnést do případu nové skutečnosti . Závěrem navrhl nové projednání svého případu (pravděpodobně navrhujíc zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení).


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.


Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,


a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,


b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,


c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (podle § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem).


Podle § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.


V projednávané věci napadl dovolatel rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ohledně částky 6.772,- Kč [s příslušenstvím, k němuž se při úvaze o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř. ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a) věty za středníkem o.s.ř. nepřihlíží]; dovolání tedy směřuje proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč (nešlo o věc obchodní) a jeho přípustnost proto nelze opřít o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. to výslovně vylučuje.


Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první ve spojení s § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl (pro nepřípustnost) aniž bylo nutno se zabývat splněním podmínky řízení spočívající v povinném zastoupení dovolatele advokátem (§ 241b odst. 2, část věty za středníkem, o.s.ř.).


Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 25. října 2007


JUDr. Miroslav F e r á k , v. r.


předseda senátu