26 Cdo 638/2015
Datum rozhodnutí: 12.08.2015
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., § 35 předpisu č. 216/1994Sb. ve znění do 01.04.2012



26 Cdo 638/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Mercedes-Benz Financial Services Česká republika s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Daimlerova 2296/2, identifikační číslo osoby 63997240, zastoupené Mgr. Milanem Polákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinným 1) AJETO PRAHA s. r. o., se sídlem v Praze 5, nám. 14. října 1307/2, identifikační číslo osoby 27135357, 2) P. V., a 3) L. P., pro 2 324 829,61 Kč s příslušenstvím , vedené soudním exekutorem Mgr. Janem Pekárkem, Exekutorský úřad Praha 10, pod sp. zn. 061 EX 869/14, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2014, č. j. 29 Co 439/2014-14, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:


Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 23. 5. 2014, č. j. 061 EX 869/14-8, kterým soudní exekutor Mgr. Jan Pekárek, Exekutorský úřad Praha 10, zamítl exekuční návrh oprávněné ze dne 10. 2. 2014, nepřiznal povinným právo na náhradu nákladů řízení a uložil oprávněné povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradě nákladů exekuce částku 847 Kč; dále žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že rozhodčí doložka, dle níž budou spory rozhodovány rozhodcem vybraným žalující stranou ze seznamu rozhodců vedeného při České leasingové a finanční asociaci podle Fakultativních procedurálních zásad vypracovaných Českou leasingovou a finanční asociací, je neplatná pro obcházení zákona podle § 39 obč. zák., neboť neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, respektive konkrétní způsob jeho určení, ale pouze odkazuje na jednací řád . Nebylo rozhodováno rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel a rozhodčí nález proto není způsobilým exekučním titulem.
Oprávněná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje v tom, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak, a to zda je rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky z důvodu, že se výběr rozhodce neuskutečnil podle transparentních pravidel, neplatný nebo nicotný (a zda tedy neplatnost sjednané rozhodčí smlouvy zakládá nicotnost rozhodčího nálezu) a zda lze zamítnout návrh na nařízení výkonu rozhodčího nálezu, vydaného na základě neplatné rozhodčí doložky, jestliže rozhodčí nález nebyl zrušen postupem podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o rozhodčím řízení ). Dále předkládá otázku, která nebyla dle jejího názoru v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena, zda je možné aplikovat § 35 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení v případě sporu ze spotřebitelské smlouvy analogicky na případ řízení o návrhu na nařízení výkonu rozhodčího nálezu. Domnívá se, že pokud je připuštěna možnost domáhat se zrušení rozhodčího nálezu pro neplatnost rozhodčí smlouvy, nelze z povahy věci považovat vydaný rozhodčí nález za nicotný. V případě, že by na základě rozhodčího nálezu neměl být veden výkon rozhodnutí, je nutno ho nejprve odstranit zrušením podle zákona o rozhodčím řízení. Judikatura Nejvyššího soudu ve vztahu ke spotřebiteli navíc byla překonána novelou zákona o rozhodčím řízení zákonem č. 19/2012 Sb. Odvolací soud měl na řízení v případě povinných 2) a 3) aplikovat ustanovení § 35 zákona o rozhodčím řízení (tedy přerušit řízení o výkon rozhodnutí a uložit povinnému, aby do 30 dnů podal návrh na zrušení rozhodčího nálezu). Obvodní soud pro Prahu 4 dosud nepravomocným rozsudkem ze dne 5. 11. 2014, č. j. 60 C 27/2014-57, zamítl žalobu povinného 2) na zrušení rozhodčího nálezu; dokud přitom rozhodčí nález nebude odstraněn zákonem stanoveným způsobem, tvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté a o stejné věci mezi stejnými účastníky nemůže být jednáno a rozhodnuto před soudem. Odepření provedení výkonu rozhodnutí na základě rozhodčího nálezu a současná nemožnost domáhat se přiznání práva před soudem ve svém důsledku znamená odepření spravedlnosti a přístupu dovolatelky k soudu. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce nařizuje a jejím provedením se pověřuje soudní exekutor Mgr. Jan Pekárek.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. s. ř. ).
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal a odůvodnil závěr, že rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) nemá k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc; rozhodčí nález pak není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit. Dovodil, že zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka nedostatku pravomoci rozhodce z důvodu, že se jeho výběr neuskutečnil podle transparentních pravidel, byla zkoumána i v exekučním řízení, a to bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal.
Dále Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že v exekučním řízení před pověřením soudního exekutora provedením exekuce je nezbytné vždy zkoumat, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc. Zjistí-li soud, že rozhodčí doložka nebyla uzavřena nebo že rozhodčí doložka je absolutně neplatná podle § 39 obč. zák., a rozhodce přesto vydal rozhodčí nález, ačkoliv k tomu neměl pravomoc, dá soudnímu exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh zamítl, a to bez ohledu na to, zda povinný podal návrh na zrušení rozhodčího nálezu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. 21 Cdo 3670/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 3965/2014).
Ohledně platnosti rozhodčí smlouvy Nejvyšší soud ve svých dalších rozhodnutích uzavřel, že pro zachování transparentnosti výběru rozhodce a rovnosti stran v rozhodčím řízení nemůže být výběr rozhodce ponechán pouze na vůli jedné ze stran sporu. Byl-li výběr rozhodce ponechán na vůli pouze jedné ze stran (navrhovatele) a rozhodce má být vybrán ze seznamu vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem, je třeba takovou rozhodčí smlouvu považovat za neplatnou pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2013, sp. zn. 23 Cdo 2628/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. 23 Cdo 3085/2014).
Jestliže odvolací soud rozhodčí doložku, podle níž měly být spory rozhodovány rozhodcem vybraným žalující stranou ze seznamu rozhodců, vedeného při České leasingové a finanční asociaci, posoudil jako neplatnou, takový způsob výběru rozhodce za netransparentní a za těchto podmínek vydaný rozhodčí nález jako nezpůsobilý exekuční titul, postupoval zcela v souladu s výše uvedenou ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvodu se od této rozhodovací praxe odchýlit.
Námitka dovolatelky, že odvolací soud měl na řízení v případě povinných 2) a 3) v postavení spotřebitelů analogicky aplikovat ustanovení § 35 zákona o rozhodčím řízení, není případná. V projednávaném případě nebyla exekuce zastavena, ale byl zamítnut exekuční návrh, neboť exekuční titul nebyl způsobilý k výkonu (orgán, který exekuční titul vydal, neměl k jeho vydání pravomoc). V § 35 zákona o rozhodčím řízení jsou přitom uvedeny zvláštní důvody zastavení exekuce, které doplňují ustanovení § 268 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 20 Cdo 1156/2013); dotčené ustanovení tedy neupravuje podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí či pověření vedením exekuce. Vzhledem k tomu, že odvolací soud zkoumal primárně pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu, rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na otázce analogické aplikace § 35 zákona o rozhodčím řízení při posuzování zákonných předpokladů exekuce.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. srpna 2015 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu