26 Cdo 628/2014
Datum rozhodnutí: 28.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



26 Cdo 628/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné CLARTÉ République Tchéque, a.s. , se sídlem v Praze 1, Národní třída 138/10, identifikační číslo osoby 26714001, zastoupené Mgr. Bc. Jakubem Šauerem, advokátem se sídlem v Plzni - Lobzích, Petřínská 1072/2, proti povinné THEMOS, s. r. o. , se sídlem v Brně Zábrdovicích, Příkop 843/4, identifikační číslo osoby 40766683, od 6. prosince 2013 v konkurzu vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS 32420/2013, zastoupené Mgr. Lukášem Eichingerem, advokátem se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Revoluční 1003/3, pro 8 785 161,41 Kč a pro 46 500 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 52 EXE 182/2013, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2013, č. j. 17 Co 275/2013-420, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 38 417,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Lukáše Eichingera.
Odůvodnění:
V označené exekuční věci Obvodní soud pro Prahu 2 (dále soud prvního stupně ) usnesením ze dne 3. 5. 2013, č. j. 52 EXE 182/2013-128, odložil provedení exekuce v rozsahu vymáhaných částek 8 785 161,14 Kč a 46 500 000 Kč do právní moci rozhodnutí o návrhu povinné na zastavení exekuce (výroky I. a II.), exekuci pro vymáhanou pohledávku oprávněné ve výši 46 500 000 Kč zastavil (výrok III.), rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastnicemi (výrok IV.) a o náhradě nákladů soudního exekutora Mgr. Ivo Nedbálka, Exekutorský úřad Ostrava (výrok V.). Odklad provedení exekuce soud prvního stupně odůvodnil jednak pravděpodobností zastavení exekuce s ohledem na uplatněnou námitku promlčení vymáhané částky 8 785 161,14 Kč, jednak existencí důvodu k zastavení exekuce pro pohledávku ve výši 46 500 000 Kč se zřetelem k nevykonatelnosti exekučního titulu
notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. Nz 72/2013, N 80/2013, sepsaného JUDr. J. K., zástupcem JUDr. Hany Kožiakové, notářky se sídlem v Opavě, Horní náměstí 2 (dále notářský zápis či exekuční titul ). Tuto nevykonatelnost exekučního titulu spatřoval soud prvního stupně v absenci doby plnění (§ 71b odst. 2 písm. b/ zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů, dále jen notářský řád ) a ve skutečnosti, že notářský zápis podepsala za povinnou osoba, která v té době nebyla jednatelem povinné.

Městský soud v Praze (dále odvolací soud ) usnesením ze dne 14. 10. 2013, č. j. 17 Co 275/2013-420, k odvolání oprávněné usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., II. (o odkladu provedení exekuce) a III. (o zastavení exekuce) potvrdil, ve výrocích IV. a V. (o náhradě nákladů řízení a nákladů exekuce) rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ztotožnil se s důvody pro odklad provedení exekuce i se závěrem, že notářský zápis není řádným exekučním titulem, není-li v něm uvedena lhůta k plnění; soud prvního stupně proto postupoval v souladu s ustanovením § 55 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále ex. řád ), jestliže exekuci podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále o. s. ř. ), ve spojení s § 52 odst. 1 ex. řádu zastavil.

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním v rozsahu, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku III., o zastavení exekuce. Podle dovolatelky se odvolací soud při řešení otázek hmotného i procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, která má z pohledu oprávněného zásadní význam v tom směru, že procesní postup soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nebyl v souladu se zákonem . Nikdy nedošlo ze strany exekutora či soudů k výzvě oprávněné, aby doložila způsobilý exekuční titul opravený notářský zápis. Dovolací soud by měl řešit i dílčí otázku, z jakého důvodu je možné zhojit v podstatě jakékoli rozhodnutí státního orgánu, ale u notářského zápisu se to nepřipouští. Pro dovolatelku je rovněž podstatné, aby se dovolací soud vyjádřil k otázce, zda princip materiální publicity zápisů v obchodním rejstříku v našem právním řádu platí či nikoli ; touto otázkou se odvolací soud nezabýval. Ohledně osoby jednatele povinné, který notářský zápis podepsal, totiž oprávněná neměla důvod nedůvěřovat stavu zápisu v obchodním rejstříku. Dovolatelka rovněž zmínila, že splatnost závazku byla mezi účastnicemi smluvena na 25. 2. 2013, což bylo doloženo (a je prokazatelné) dohodou ze dne 25. 1. 2013. Přes formální pochybení notářského zápisu byl projev vůle účastnic zřejmý a soud si měl podle názoru oprávněné tento projev nahradit . Jestliže došlo k hrubému pochybení ze strany notáře jako orgánu nadaného veřejnou mocí a toto pochybení jde ve výsledku k tíži oprávněné, pak výklad o nevykonatelnosti notářského zápisu dovolatelka považuje za přílišnou tvrdost a formalismus . Uvedený výklad dává do souvislosti s otázkou hmotného práva, jež nebyla dosud vyřešena. Navrhuje, aby dovolací soud napadenou část výroku usnesení odvolacího soudu, případně též výrok III. usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu či soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Povinná se k dovolání oprávněné vyjádřila podáním ze dne 18. 3. 2014 tak, že dovolání předně není přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. Odkazuje-li dovolatelka na judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit (konkrétně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2010, sp. zn. 20 Cdo 3872/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 1073/96, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. září 1999, sp. zn. 21 Cdo 2379/98), jedná se o zcela jinou procesní situaci, která na daný případ nedopadá a nelze ji proto aplikovat. Ustanovení § 254 odst. 3 o. s. ř. se týká případů, kdy je na místě, aby byl účastník soudem poučen o jeho procesních právech a povinnostech, nikoli aby byl oprávněný upozorněn na vadný exekuční titul. Notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti by ani nebylo možné zhojit postupem podle § 60 notářského řádu, neboť absenci data splatnosti nelze považovat za zřejmou nesprávnost (tou je taková nesprávnost, jejíž zřejmost vyplývá ze samotného notářského zápisu). Dílčí otázka, týkající se obecně (ne)zhojitelnosti vad notářského zápisu, nezakládá samostatný dovolací důvod. Otázka principu materiální publicity zápisů v obchodním rejstříku byla dovolacím soudem řešena již několikrát a pro dané řízení je nadbytečná, protože povinná v dosavadním průběhu řízení tuto platnost či neplatnost uvedeného principu nezpochybňovala. Dovolatelkou tvrzená otázka hmotného práva ohledně nevykonatelnosti notářského zápisu s přímou vykonatelností, dojde-li k pochybení ze strany notáře jako orgánu nadanému veřejnou mocí, byla dovolacím soudem vyřešena např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2004, sp. zn. 20 Cdo 928/2003. K věci samé povinná uvedla, že tvrzení oprávněné o ujednání doby plnění na den 25. 2. 2013 (doložené dohodou mezi účastnicemi ze dne 25. 1. 2013), považuje za nepravdivé a účelové. Jestliže by účastnice skutečně dohodu uzavřely, nezapomněly by tuto skutečnost v notářském zápise uvést a zmínit samotnou změnu splatnosti. Vzhledem k době předložení dohody oprávněnou je povinná přesvědčena o jejím antidatování.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II., bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále opět o. s. ř. .

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Oprávněná ve svém dovolání vymezila více právních otázek, s nimiž spojuje předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. K otázkám platnosti principu publicity zápisu obchodního rejstříku v českém právním řádu a možnosti zhojení rozhodnutí státního orgánu oproti vadám notářského zápisu (k nimž by se měl podle dovolatelky Nejvyšší soud vyjádřit) však dovolatelka žádné z taxativních hledisek ustanovení § 237 o. s. ř. nepřiřadila a takové hledisko přípustnosti dovolání neplyne ani z obsahu celého dovolání. Specifikované právní problémy jsou oprávněnou vyjádřeny zjevně v polemické rovině (druhá otázka je formulována až na úrovni legislativní kritiky) a tudíž nemohou samy o sobě založit konkrétní předpoklad přípustnosti podle § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud krom toho podotýká, že na řešení ani jedné z tvrzených právních otázek napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí, neboť odvolací soud ke svému rozhodnutí nepotřeboval hodnotit (ne)vykonatelnost notářského zápisu ve vazbě na osobu jednatele povinné společnosti, která notářský zápis podepsala (postačilo mu nalezení jiné vady notářského zápisu), ani nemusel porovnávat legislativní diference možností konvalidace vady notářského zápisu a vady rozhodnutí státních orgánů.

Právní otázka pochybení notáře při vyhotovení notářského zápisu ve spojení s přílišnou tvrdostí výsledku exekučního řízení vůči oprávněné je dovolatelkou vázána na předpoklad přípustnosti dovolání, podle kterého tato otázka doposud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Ustálená soudní praxe dovolacího soudu se však shoduje v tom, že existence konkrétní formální vady notářského zápisu (logicky zásadně takové, kterou lze označit za pochybení notáře při vyhotovení zápisu), včetně nedostatku vymezení přesně a určitě určené doby, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě, má vždy za následek materiální nevykonatelnost notářského zápisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2004, sp. zn. 20 Cdo 928/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 20 Cdo 1872/2013). Judikatura Nejvyššího soudu tedy pochybení notáře ve spojení s následkem nevykonatelnosti vadami dotčeného notářského zápisu nutně předpokládá a současně mu nepřikládá žádný význam, natož takový, který by mohl formální vady zápisu zhojit či pominout.

Přípustnost dovolání nemohou bez dalšího založit ani námitky, jímiž dovolatelka uplatňuje vady řízení (argumentací, že oprávněná nebyla exekutorem a soudy procesním postupem poučena o nevykonatelnosti notářského zápisu exekučního titulu a že soud měl vycházet z důkazu dohody účastnic o splatnosti vymáhané pohledávky). Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. smí dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze tehdy, je -li dovolání přípustné. Tento předpoklad však v posuzované věci - s odkazem na shora uvedené závěry dovolacího soudu - naplněn není.

V neposlední řadě námitky oprávněné ohledně existence dohody účastnic ze dne 25. 1. 2013, v níž byla splatnost závazku ujednána na den 25. 2. 2013, z čehož soud měl podle názoru dovolatelky důkazně vycházet a nahradit v notářském zápisu chybějící projev vůle, jsou svojí podstatou skutkového rázu, jimiž se dovolací soud nezabývá, protože skutková zjištění nemohou důvod dovolání založit resp. tyto námitky nelze od 1. 1. 2013 v dovolacím řízení uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2013, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Na základě výsledku dovolacího řízení dovolatelka zaplatí povinné podle § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 38 417,50 Kč, zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 31 450 Kč (z tarifní hodnoty 46 500 000 Kč - § 7 bod 7 a § 11 odst. 2 písm. e/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů), paušální náhradu hotových výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 3 téhož předpisu) a ze součtu odměny a náhrad stanovenou 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li účastník dobrovolně povinnost k náhradě nákladů řízení, která mu byla tímto rozhodnutím uložena, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.

V Brně dne 28. ledna 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu