26 Cdo 62/2010
Datum rozhodnutí: 14.02.2012
Dotčené předpisy: § 687 odst. 1 obč. zák., § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.




26 Cdo 62/2010


ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně R. L. , zastoupené Mgr. Richardem Spíškem, advokátem se sídlem v Brně, Divadelní 4, proti žalovanému statutárnímu městu Brnu , se sídlem v Brně, Dominikánská 1, o zaplacení částky 88.293,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 95/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2009, č. j. 44 Co 242/2007-319, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2009, č. j. 44 Co 242/2007-319, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 4. 7. 2000 a dne 1. 10. 2003 domáhala zaplacení náhrady škody ve výši celkem 88.293,- Kč s úroky z prodlení, která jí vznikla tím, že jí žalovaný (pronajímatel) znemožnil užívání bytu, jehož je nájemkyní, musela si proto zajistit náhradní bydlení, za které v období od 31. 7. 1998 do 31. 7. 2000 a od 30. 9. 2000 do 30. 9. 2003 zaplatila částku o 88.293,- Kč vyšší než by činilo nájemné v předmětném bytě.
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem z 28. 2. 2007, č. j. 17 C 95/2000-273, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 31.125,- Kč s úrokem z prodlení a 43.596,- Kč s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku), ohledně zaplacení 1% úroku z prodlení z částky 30.000,- Kč od 18. 10. 2000 do zaplacení a zaplacení částky 13.572,- Kč s 9 % úrokem z prodlení od 9. 2. 2006 do zaplacení, žalobu zamítl (odstavec II. výroku); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (odstavec III. výroku), nákladech státu (odstavec IV. a V. výroku), zaplacení soudního poplatku (odstavec VI. výroku) a o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce žalobkyně (odstavec VII. výroku).
Po provedeném dokazování zjistil, že 9. 4. 1998 zemřel dědeček žalobkyně, nájemce bytu č. 3, ve II. nadzemním podlaží, v B., K., č. p. 262 (dále jen předmětný byt , resp. byt ), že s ním žila ve společné domácnosti (společně se svým nezletilým synem Rolandem) a neměla vlastní byt, že po smrti dědečka žalobkyně (s jeho souhlasem, který udělil před svou smrtí) začaly v bytě stavební úpravy spočívající v připojení části předmětného bytu k sousedícímu bytu č. 2 nájemkyně L. V., pro které nemohla žalobkyně byt užívat, že jí v užívání předmětného bytu bránily i dlouhodobé závady vzniklé před stavebními úpravami (zejména nezapojení zásuvky 230 W v koupelně přes proudový chránič, závady na plynoinstalaci, nenaplnění minimálního objemu vzduchu v koupelně), že na jejich existenci žalovaného upozornila, k odstranění závad však nedošlo. Dále zjistil, že v žalovaném období bydlela žalobkyně u svých rodičů, kterým platila částku 2.500,- Kč měsíčně, že za předmětný byt měla platit nájemné v době od 1. 8. 1998 do 31. 7. 2000 ve výši 1.166,50 Kč měsíčně, od 1. 10. 2000 do 30. 9. 2003 ve výši 1.289,- Kč. Dospěl k závěru, že na žalobkyni se synem přešlo po smrti jejího dědečka právo nájmu k předmětnému bytu, že žalovaný nesplnil svou povinnost odstranit závady bránící řádnému užívání bytu (§ 687 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů - dále též jen obč. zák. ), že bylo právem žalobkyně neplatit nájemné za dobu, kdy nemohla předmětný byt užívat (§ 673 obč. zák.), a že byly splněny všechny předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu (§ 420 obč. zák.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 6. 2009, č. j. 44 Co 242/2007-319, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části (odstavec I. výroku) tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 31.125,- Kč s úrokem z prodlení a částky 43.596,- Kč s úrokem z prodlení, změnil výrok o náhradě nákladů státu a zaplacení soudního poplatku (odstavec IV., V. a VI. výroku soudu prvního stupně) a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Dospěl k závěru, že pokud soud prvního stupně zjistil, že byt je sice neobyvatelný pro závady zaviněné žalovaným, avšak jiné než tvrdila žalobkyně, měl žalobu zamítnout. Měl za to, že žalobkyni soud prvního stupně přisoudil plnění z jiného skutku, který nebyl předmětem jejího tvrzení; neboť ta porušení povinnosti pronajímatele předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit jí plný a nerušený výkon jeho práv (§ 687 odst. 1 obč. zák.), spatřovala ve stavebních úpravách v sousedním bytě, včetně odpojení elektřiny a plynu. Uzavřel, že žalobkyně (mylně) přisuzuje negativní zásahy do výkonu jejího práva užívat byt žalovanému, který však žádnou stavební činnost neprováděl a neodpojil ani elektřinu a plyn; veškerá stavební činnost byla prováděna nájemkyní sousedního bytu, a to se souhlasem původního nájemce dědečka žalobkyně a jeho manželky, na stavbu bylo vydáno stavební povolení a byla i kolaudována.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále též jen o. s. ř. ), a odůvodnila jej ustanovením § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Namítala, že základem jejího nároku na náhradu škody není konkrétní souhrn jednotlivých vad, ale důsledek porušení právní povinnosti žalovaného jednajícího v rozporu s § 687 odst. 1 obč. zák. Nezpůsobilost bytu k řádnému užívání tvrdila žalobkyně již v žalobě, z níž je zřejmé, že rozlišovala dvě roviny vad v bytě jednak vady vzniklé v důsledku stavebních úprav v sousedním bytě a jednak vady ohrožující život a zdraví související s odpojením elektřiny a plynu. V průběhu řízení pak při výčtu závad bránících užívání bytu poukazovala i na absenci vyvložkování komínů a kouřovodů. Byla-li její skutková tvrzení dostatečně určitá, mohl jí soud požadovaný nárok přiznat a nebyl důvod pro změnu rozsudku soudu prvního stupně; jestliže tvrzení nebyla dostatečná, měl jí soud podle § 118a odst. 1 o. s. ř. vyzvat k jejich doplnění, případně pokud měl za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, měl postupovat podle § 118 odst. 2 o. s. ř. Jestliže tak neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nesouhlasila ani se závěrem odvolacího soudu, že absenci dodávek plynu a elektřiny nelze přičítat k tíži žalovaného, a že se jedná jen o vztah mezi žalobkyní a příslušným dodavatelem. Poukázala na to, že až do zahájení stavebních prací byl předmětný byt k odběru obou médií připojen, po jejich skončení (žádost o kolaudaci stavby byla podána 4. 5. 1998) byl přívod odpojen a v důsledku neodborných zásahů při stavbě je nebylo možné opět zapojit. Namítala, že ze souhlasu jejích právních předchůdců (původních nájemců) s rekonstrukcí sousedního bytu nelze dovozovat, že by souhlasila s neobyvatelností bytu po jejím skončení. Bylo na žalovaném jako pronajímateli, aby u nájemce sousedícího bytu provádějícího stavební úpravy zajistil odstranění závad. Vyjádřila i pochybnosti o souhlasu předchozích nájemců s provedenými stavebními změnami v sousedním bytě. Poukázala na to, že již v žalobě tvrdila, že žalovaný nesplnil svou povinnost uloženou zákonem a nezajistil jí byt způsobilý k užívání, musela proto vyhledat náhradní ubytování a rozdíl mezi výši nájmu v předmětném bytě a úhradou za náhradní ubytování představuje škodu, která jí vznikla. Namítala rovněž, že rozhodnutí odvolacího soudu je překvapivé, neboť úvaha o nedostatečnosti jejich tvrzení, zazněla poprvé až v odvolacím řízení. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 22. 6. 2009, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále též jen o. s. ř. ).
Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil.

Dovolatelka nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že bylo-li dokazováním zjištěno, že předmětný byt nelze užívat z jiných důvodů, než tvrdila žalobkyně, nelze žalobě vyhovět, neboť jde o jiný skutkový stav .

V žalobě (došlé soudu dne 4. 7. 2000) mj. uvedla (bod II.), že od 18. 4. 1998 nemůže pro vady, které nezpůsobila, byt se synem užívat. Nejdříve z důvodu provádění stavebních úprav. Později, přerušením dodávky elektřiny a plynu z důvodu ohrožujícím život a zdraví, v bytě nelze topit. Z těchto tvrzení nevyplývá, že by všechny vady, pro něž (jak tvrdí) nelze byt užívat, spojovala jen se stavebními pracemi prováděnými v sousedním bytě. Již s ohledem na tato žalobní tvrzení nemůže závěr odvolacího soudu obstát.

Obstát nemůže i proto, že měl-li odvolací soud za to, že dovolatelka nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti a žalobě proto nelze vyhovět (provedenými důkazy byly zjištěny další důvody, pro které nelze byt zaviněním žalovaného užívat, aniž by byly žalobkyní výslovně tvrzeny), měl ji poučit podle § 118a odst. 1 o. s. ř. a pokud tak neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).

Dovolatelka nesouhlasila ani se závěrem odvolacího soudu, že neprováděl-li žalovaný stavební práce a sám elektřinu a plyn neodpojil, neporušil svou povinnost zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu (§ 687 odst. 1 obč. zák.).

Udržovat zařízení umožňující dodávku elektřiny a odstraňovat závady znemožňující nájemci bytu, aby odebíral plyn, je podle ustálené judikatury (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu z 27. 6. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1412/99, z 26. 10. 2005, sp. zn. 26 Cdo 186/2005) povinností pronajímatele. Okolnost, že stavební práce, jejichž následkem mělo (podle odvolacího soudu) dojít k vadám a k odpojení elektřiny a plynu, neprováděl pronajímatel sám, ale nájemce sousedícího bytu na základě stavebního povolení, neznamená, že by pronajímatel nemusel plnit své povinnosti.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl užit opodstatněně, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. napadené rozhodnutí zrušil, včetně závislých výroků o nákladech řízení (§ 242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.), a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že žalobkyně v řízení uplatnila nárok na náhradu škody s tvrzením, že žalovaný jako pronajímatel předmětného bytu porušil svou právní povinnost vyplývající ze zvláštních ustanoveních o nájmu bytu. Má-li se jednat o porušení povinností plynoucích z nájmu bytu stanovených zákonem pronajímateli, je ve věci žalobkyně aktivně legitimována jen v případě, že je nájemkyní předmětného bytu. Jestliže došlo k připojení části předmětného bytu k sousednímu bytu (viz kolaudační rozhodnutí z 23. 9. 1998 stavebního úřadu městské části Brno střed), je zřejmé, že byt, jenž byl předmětem nájmu žalobkyně (a jejich právních předchůdců) do zahájení této stavby, již neexistuje jeho část se stala součástí sousedního bytu. Zda se předmětný byt v domě stále nachází, popř. zda jeho přestavbou (zmenšením) došlo k jeho zániku a vzniku nového bytu, se však soudy nezabývaly. Přitom pokud předmětný byt již neexistuje, nemůže být závěr, že žalobkyně je stále jeho nájemkyní, správný (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2669/2004, z 21. 3. 2007, sp. zn. 26 Cdo 11766/2006). Teprve v případě, že k zániku předmětného bytu a tím i k zániku nájmu nedošlo, bude se odvolací soud zabývat tím, zda jsou splněny všechny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného podle § 420 obč. zák.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. února 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu