26 Cdo 608/2008
Datum rozhodnutí: 12.02.2009
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218a odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.




26 Cdo 608/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně M. F.L. s.r.o., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) M. K. a 2) Z. K., zastoupeným advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 16 C 111/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. července 2007, č. j. 13 Co 318/2007-144, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.034,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 27. února 2006, č. j. 13 Co 22/2006-41, zrušil v pořadí první (zamítavý) rozsudek Okresního soudu v Sokolově (soudu prvního stupně) ze dne 21. října 2005, č. j. 16 C 111/2005-30, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poté soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 7. února 2007, č. j. 16 C 111/2005-112, žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu bytu opětovně zamítl

a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem ze dne 17. července 2007, č. j. 13 Co 318/2007-144, v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně osobně u soudu prvního stupně dne 30. října 2007 dovolání, v němž vyjádřila z důvodů tam obsáhle rozvedených nesouhlas s rozsudkem odvolacího soudu (a potažmo i soudu prvního stupně). Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil

k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání je nepřípustné. Plně se ztotožnili s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu. Měli za to, že odvolací soud správně zhodnotil všechny provedené důkazy a na jejich podkladě dospěl ke správnému právnímu závěru. Nesouhlasili s názory vyslovenými dovolatelkou v souvislosti s doručením výpovědi z nájmu bytu, přičemž podle nich je nepochybné, že výpověď jim byla doručena dne 4. října 2005.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů dále jen o.s.ř. ) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Podle § 240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle § 240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle § 57 odst. 2 o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle odstavce 3 téhož ustanovení je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Jak se podává z obsahu spisu (srov. doručenku na č. l. 146 verte), napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručováno prostřednictvím doručujícího orgánu provozovatele poštovních služeb (§ 45a odst. 1 o.s.ř.) zástupkyni dovolatelky advokátce JUDr. V. D., která ho převzala dne 28. srpna 2007. Z uvedeného vyplývá, že posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání bylo (ve smyslu § 57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř.) pondělí 29. října 2007. Dovolání podané osobně

u soudu prvního stupně v úterý 30. října 2007 je tedy dovoláním evidentně opožděným (podaným po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty).

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218a věty první o.s.ř. jako opožděné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatelku, která zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalovaným v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.950,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky

č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 484,- Kč představující 19 % DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 12. února 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu