26 Cdo 603/2017
Datum rozhodnutí: 03.04.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



26 Cdo 603/2017 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobkyně E. S. , Č. B., zastoupené opatrovnicí JUDr. Ludmilou Zdvořákovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 309/12, proti žalovanému Společenství vlastníků Zeyerova 1 , se sídlem v Českých Budějovicích, Zeyerova 515/1, IČO 26048213, o úpravu práv a povinností podílových spoluvlastníků a náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 353/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 14 Cmo 217/2013-70, takto:

I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen o. s. ř. (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), odmítl dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2013, č. j. 14 Cmo 217/2013-70, jímž potvrdil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2013, č. j. 13 Cm 353/2012-54, kterým podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl její podání ze dne 6. 5. 2011 ve znění podání ze dne 17. 12. 2012, rozhodl o náhradě nákladů řízení, a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. dubna 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu