26 Cdo 5741/2016
Datum rozhodnutí: 17.01.2017
Dotčené předpisy: § 30 o. s. ř., § 138 o. s. ř., § 170 odst. 1 o. s. ř., § 234d písm. b) o. s. ř.



26 Cdo 5741/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce Společenství vlastníků domu Černá cesta 6, 8 a 10, Olomouc , se sídlem v Olomouci, Klášterní Hradisko, Černá cesta 138/6, IČO 28569270, zastoupeného JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Dukelská 891/4, proti žalované J. B. , o 34.407 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 425/2014, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 22. července 2016, č. j. 12 Co 228/2016-225, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 22. července 2016, č. j. 12 Co 228/2016-225, se mění takto:

Usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. června 2016, č. j. 19 C 425/2014-213, se mění tak, že řízení o návrhu žalované na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem pro zmeškání ze dne 19. 2. 2015, č. j. 19 C 425/2014-41, uložil žalované zaplatit žalobci 34.407 Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení a náklady řízení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání (s tím, že nebyly splněny podmínky pro jeho vydání) a návrh na jeho zrušení (neboť první jednání zmeškala z omluvitelných důvodů - § 153b odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. s. ř. ) a zároveň požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 23. 4. 2015, č. j. 19 C 425/2014-101, a ze dne 18. 5. 2015, č. j. 19 C 425/2014-105, soud prvního stupně přiznal žalované osvobození od soudních poplatků (zjistil, že pobírá invalidní důchod třetího stupně ve výši 9.810 Kč, vlastní bytovou jednotku s garáží, která je zatížena exekucí, nepobírá žádné dávky) a ustanovil jí zástupkyni JUDr. Bronislavu Wittnerovou, MSc., advokátku se sídlem v Olomouci, Jiřího z Poděbrad 893/9. Soud prvního stupně pak usnesením ze dne 26. 11. 2015, č. j. 19 C 425/2014-169, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci (odvolací soud) ze dne 26. 2. 2016, 12 Co 15/2016-186, zamítl návrh žalované na zrušení rozsudku pro zmeškání podle § 153b odst. 4 o. s. ř. O odvolání žalované proti rozsudku pro zmeškání nebylo doposud rozhodnuto.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 26. 2. 2016, 12 Co 15/2016-186, kterým potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu žalované na zrušení rozsudku pro zmeškání, podala žalovaná dovolání (které však nesepsala její ustanovená zástupkyně) a znovu požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesením ze dne 2. 6. 2016, č. j. 19 C 425/2014-213, soud prvního stupně žalované nepřiznal osvobození od soudních poplatků v dovolacím řízení a její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítl s odůvodněním, že sice zjistil, že žalovaná pobírá invalidní důchod třetího stupně ve výši 9.850 Kč, nepobírá dávky státní sociální pomoci ani dávky hmotné nouze, tato zjištění však neposkytují celkový přehled o jejích poměrech a žalovaná své aktuální poměry soudu nesdělila. Toto rozhodnutí odvolací soud potvrdil usnesením ze dne 22. 7. 2016, č. j. 12 Co 228/2016-225, ztotožnil se s závěry soudu prvního stupně, a dále měl za to, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť žalovaná podala nejen zmíněný návrh (tj. návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání podle 153b odst. 4 o. s. ř.), ale rovněž i odvolání, o němž doposud nebylo rozhodnuto , nesplňuje tak podmínky pro osvobození od soudních poplatků a nejsou proto ani splněny podmínky pro ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná dovolání, jenž nebylo sepsáno advokátem, v němž opětovně zdůraznila svůj nepříznivý zdravotní stav a tíživou finanční a sociální situaci.

Zvláštní podmínkou dovolacího řízení je povinné zastoupení dovolatele advokátem. Dovolací soud se proto nejdříve zabýval tím, zda u dovolatelky (ne)byly splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníkovi, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí. Podle odst. 2 přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.

Soud prvního stupně v průběhu řízení vyhověl žádosti žalované a osvobodil ji od placení soudních poplatků a ustanovil jí pro řízení zástupce z řad advokátů. Posléze, aniž by bylo řízení ve věci samé pravomocně skončeno (o odvolání žalované proti rozsudku pro zmeškání nebylo doposud rozhodnuto), znovu rozhodl o osvobození žalované od soudních poplatků a ustanovení zástupce, a to jen pro část řízení (pro dovolací řízení o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, tedy o procesním rozhodnutí vydaném v průběhu řízení), a to tak, že žalované osvobození od soudních poplatků nepřiznal a zamítl její žádost o ustanovení advokáta; odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.

Vázaností soudu rozhodnutím o osvobození od soudních poplatků a podmínkách pro rozhodování o opakované žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 40/2016). Vysvětlil v nich, že usnesením, jímž rozhodne o žádosti účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.), nepřiznal-li mu osvobození od soudních poplatků, může nové žádosti vyhovět jen, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti; to, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, není důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti. V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (srovnej např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, R 99/2013, usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10). Tyto závěry se uplatní i v případě, že žadateli bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno a byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů. Podle § 138 odst. 2 o. s. ř. pak lze přiznané osvobození od soudních poplatků v průběhu řízení i odejmout, ukáže-li se, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.

Z obsahu spisu i z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že majetkové a sociální poměry žalované, stejně jako její zdravotní stav, se od předchozího rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků nezměnily, tyto poměry tedy důvodem pro nové (jiné) rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků být nemohou. Zároveň s ohledem na tyto poměry není ani důvod pro odejmutí přiznaného osvobození. V původním rozhodnutí dospěl soud prvního stupně k závěru, že u žalované nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné bránění práva, v napadeném usnesení pak odvolací soud uzavřel, že nyní již o takové bránění práva jde, a to (s poněkud neurčitým) odůvodněním, že řízení dosud neskončilo a bude jednáno ještě o odvolání žalované proti rozsudku pro zmeškání. Samotná skutečnost, že žalovaná podala v řízení více návrhů a doposud nebylo o všech rozhodnuto, pro závěr o svévolném nebo zřejmě bezúspěšném uplatňování nebo bránění práva nepostačuje. Jiné okolnosti z obsahu spisu zjištěny nebyly. Nedošlo-li ke změně poměrů, byly i nadále splněny podmínky podle § 30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce žalované z řad advokátů. Soud proto neměl znovu o osvobození (odejmutí) od soudních poplatků a ustanovení (zproštění) advokáta rozhodovat. Rozhodnutí odvolacího soudu, který potvrdil usnesení soudu prvního stupně, že se (nově) žalované nepřiznává osvobození od soudních poplatků a neustanovuje zástupce z řad advokátů, je tak v rozporu s výše citovanou judikaturou dovolacího soudu.

Protože napadené usnesení odvolacího soudu není správné a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, změnil Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu podle § 234d písm. b) o. s. ř. tak, že usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení o dalším návrhu žalované o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae), neboť od posledního rozhodnutí u ní nedošlo ke změně poměrů a řízení nebylo doposud pravomocně skončeno a bude v něm pokračováno (dovolací řízení, jehož předmětem je jen procesní rozhodnutí vydané během řízení, je součástí tohoto doposud neskončeného řízení).

Nejvyšší soud nerozhoduje ani o nákladech dovolacího řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. ledna 2017

JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu