26 Cdo 563/2015
Datum rozhodnutí: 15.10.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



26 Cdo 563/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu Doc. JUDr. Věrou Koreckou, CSc., ve věci žalobce J. Š. , P., zastoupeného Dr. Josefem Černohlávkem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 31, proti žalovanému REAL, spol. s r.o. , IČO 00540781, se sídlem Praha 3, Bořivojova 116/883, zastoupenému Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 32, o zaplacení částky 1.500.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 1/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2014, č. j. 96 Co 4/2013-114, takto:
I. Dovolání se odmítá . II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 17.666,- Kč, k rukám Mgr. Stanislava Němce, advokáta se sídlem Praha 2, Vinohradská 32, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2014, č. j. 96 Co 4/2013-114 (k němuž bylo podáno vyjádření), Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) dále jen o. s. ř. , odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013). Z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tak tomu však v dané věci není a potřebné údaje nelze dovodit ani z obsahu dovolání.
Kromě toho s přihlédnutím k charakteru uplatněných dovolacích námitek nelze ani ztratit ze zřetele, že nesprávná skutková zjištění (dovolatelem uplatněná) nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. a contrario ).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 15. října 2015

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu