26 Cdo 5564/2016
Datum rozhodnutí: 15.03.2017
Dotčené předpisy: § 3 odst. 1 obč. zák.



26 Cdo 5564/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně městské části Praha 4 , se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, zastoupené JUDr. Vlastou Skálovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 247/59, proti žalovanému M. T. , zastoupenému Mgr. Romanou Semeckou, advokátkou se sídlem v Praze 2 Novém Městě, Rumunská 1798/1, o vyklizení obytné místnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 C 480/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2016, č. j. 53 Co 41/2016-217, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám JUDr. Vlasty Skálové, advokátky se sídlem v Praze 5, Plzeňská 247/59, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. října 2015, č. j. 29 C 480/2013-174, ve spojení s usnesením ze dne 6. ledna 2016, č. j. 29 C 480/2013-195, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit obytnou místnost dvoulůžkový pokoj č. 8 v 6. patře zařízení určeného k trvalému bydlení ve svobodárně v P. (dále jen obytná místnost ); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. května 2016, č. j. 53 Co 41/2016-217, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o věci samé tak, že žalovanému uložil povinnost obytnou místnost vyklidit a vyklizenou odevzdat žalobkyni do jednoho měsíce od zajištění přístřeší; zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech státu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dovolatel) dovolání, k němuž se žalobkyně prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřila. Dovolací soud dospěl k závěru, že z posléze uvedených příčin není dovolání přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 dále jen o. s. ř. (viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII. zákona č. 293/2013 Sb.).

Vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 a 3 o. s. ř.) dovolatel v dovolání uplatnil rovněž nezpůsobilý dovolací důvod, jehož prostřednictvím se pokusil zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro posouzení, zda v daném případě jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy v tom smyslu, že by bylo namístě žalobu zamítnout.

Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů (§ 3028 odst. 2 věta za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

Dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení právní otázky, že v daném případě nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 dále opět jen obč. zák. ) v tom smyslu, že by bylo namístě žalobu zamítnout. Uvedenou otázku totiž odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. října 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6 v sešitě č. 1-2 /ve znění redakční opravy uveřejněné v sešitě č. 5-6/ z roku 2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), od níž není důvod se odchýlit. V citovaném stanovisku zaujal Nejvyšší soud názor, podle něhož skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát). Při zvažování, která z uvedených možností bude užita, je třeba brát do úvahy i situaci žalobce a újmu, která mu v důsledku zvoleného řešení nastane. Odvolací soud vzal při posouzení věci podle § 3 odst. 1 obč. zák. v úvahu nejen zjištěné právně významné okolnosti na straně dovolatele, nýbrž i na straně žalobkyně, a jeho úvaha odpovídá takto zjištěným okolnostem a není v tomto směru zjevně nepřiměřená. V uvedených souvislostech nelze ani přehlédnout, že zamítnutí žaloby na vyklizení bytu (nemovitosti sloužící k bydlení) na základě aplikace § 3 odst. 1 obč. zák. má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, kdy by se odložené či podmíněné vyklizení bytu jevilo krajně nespravedlivým (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2013, sp. zn. 26 Cdo 1282/2013).

Dovolací soud nepřehlédl dovolatelovo sdělení, že dovolání podává i proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu, tj. jakoby i proti nákladovému výroku. S přihlédnutím k obsahu dovolání však zastává názor, že proti tomuto výroku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Ve vztahu k němu totiž v dovolání absentuje nejen vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), nýbrž i jakékoli vymezení dovolacího důvodu (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Kromě toho však nelze ani opomenout, že tímto výrokem odvolací soud nerozhodl o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč, takže přípustnost dovolání proti němu nelze opřít o ustanovení § 237 o. s. ř., neboť to výslovně vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) dílem pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny, a dílem pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 15. března 2017

JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu