26 Cdo 5492/2016
Datum rozhodnutí: 10.04.2017
Dotčené předpisy: § 142 odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 5492/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce hlavního města Prahy , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, proti žalované Mgr. I. V. , zastoupené Mgr. Jiřím Štanclem, advokátem se sídlem v Klatovech, Čs. legií 172, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 106/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2016, č. j. 30 Co 286/2016-269, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 2. 2016, č. j. 29 C 106/2013-250, určil, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. číslo 2601/13 a parc. číslo 2601/14, vše zapsané na listu vlastnictví č. 9343 v katastrálním území K. u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha, obec P. (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalobce, kterým napadl pouze výrok o nákladech řízení, Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 28. 7. 2016, č. j. 30 Co 286/2016-269, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 5.000 Kč (výrok I.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud uznal námitku žalobce, že soud prvního stupně neaplikoval moderační ustanovení § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) správně. Nicméně shledal, že ačkoliv má žalobce jako účastník úspěšný ve věci právo na náhradu nákladů řízení (soudem prvního stupně bylo rozhodnuto, že žalobce je vlastníkem předmětných pozemků), může se jednat toliko o náklady účelně vynaložené. Uvedl, že dle soudní praxe se za účelně vynaložené nepovažují náklady zastoupení advokátem u státních organizací, statutárních měst či obcí, které disponují dostatečným aparátem. Uzavřel, že v posuzovaném případě se jedná o běžnou agendu žalobce, přičemž předmět sporu nelze hodnotit jako skutkově či právně natolik obtížný, aby byly náklady žalobce na advokátní zastoupení vynaloženy účelně i s přihlédnutím k tomu, že žalobce disponuje dostatečnými materiálním i personálním vybavením k hájení svých práv. Uzavřel, že žalobci náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. toliko náhrada nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, které není přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen opět o. s. ř. , neboť odvolací soud posoudil rozhodnou právní otázku účelnosti vynaložených nákladů advokátního zastoupení hlavního města Prahy v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby byla posouzena jinak.

Soudní praxe dovolacího soudu je dlouhodobě ustálena v názoru, podle něhož v každém jednotlivém konkrétním případě, kdy účastníkem je územní samosprávná jednotka, je třeba podle konkrétních okolností tohoto případu zvažovat, zda příslušná územní samosprávná jednotka je schopna se v daném sporu účinně bránit za pomoci svých právníků, či zda jde o spor specifický, v němž k efektivní obraně a k úspěšnému výsledku sporu je třeba, aby byla zastupována advokátem. V případě statutárních měst a jejich městských částí se podle ustálené judikatury presumuje, že jejich personální vybavení je dostatečné k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musely vyhledávat právní pomoc advokátů, jejichž náklady pak nelze mít za účelně vynaložené, není-li v řízení prokázán opak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2596/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3381/2012, či ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 366/2013, a judikaturu Ústavního soudu, např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, či ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 2310/13). V nálezu ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2402/10, na který též odkázal odvolací soud a zmiňuje jej i dovolatelka, Ústavní soud k otázce účelně vynaložených nákladů při zastupování státu uvedl, že výjimečně lze pokládat náklady na zastoupení advokátem za účelně vynaložené, je-li předmětem sporu právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou daným ústředním orgánem státní správy, který za stát jedná, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, event. jazykové znalosti, a zvolený advokát se na danou problematiku specializuje.

V projednávané věci odvolací soud konkrétní okolnosti případu v souladu se shora uvedenými hledisky zvážil, zdůraznil zejména dostatečný odborný aparát žalobce, nikoli obtížný předmět sporu ve věci, která tvoří běžnou agendu žalobce, a jeho závěr o neúčelnosti nákladů vynaložených na zastoupení advokátem je tak v souladu s ustálenou judikaturou.

Z uvedených důvodů není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. dubna 2017


JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu