26 Cdo 538/2004
Datum rozhodnutí: 22.12.2004
Dotčené předpisy: § 711 odst. 1 písm. d) předpisu č. 40/1964Sb.




26 Cdo 538/2004

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců a) P. H., b) H. H., c) H. B., a d) P. H., zastoupených advokátem, proti žalované O. P., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 18 C 165/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 18 Co 254/2003-225, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 18 Co 254/2003-225, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) poté co jeho předchozí, zamítavý rozsudek ze dne 29. 1. 2002, č.j. 18 C 165/99-128, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2002, č.j. 18 Co 185/2002-148, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení rozsudkem ze dne 20. 2. 2003 (v písemném vyhotovení chybně uvedeno 20. 2. 2002), č.j. 18 C 165/99-186, přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 4, o velikosti 2+1 s přísl., II. kategorie, v 2. podlaží domu čp. 806 v P., k. ú. B. (dále předmětný byt ), kterou dali žalobci žalované dne 9. 7. 1999 a 8. 3. 2000, určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvým dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku a žalované uložil předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobcům do patnácti dnů od zajištění náhradního bytu; dále rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., uplatněný ve výpovědi dané žalobci (spoluvlastníky domu, ve kterém se nachází předmětný byt) žalované (nájemkyni předmětného bytu), není dán potud, že žalobci neprokázali, že by právě žalovaná instalovala bez stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí v bytě plynový kotel, avšak je dán potud, že žalovaná nezaplatila za dobu delší než tři měsíce nájemné v plné výši.

K odvolání žalobců i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 11. 2003, č. j. 18 Co 254/2003-225, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu předmětného bytu zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že předpoklady přivolení k výpovědi z nájmu nejsou dány, pokud byla jako důvod výpovědi uplatněna instalace plynového kotle, neboť na základě doplnění dokazování odvolací soud zjistil, že instalaci provedli předchozí nájemníci, a žalované nemůže být dáno k tíži, že předmětný byt užívala ve stavu, v jakém se nacházel při jejím nastěhování. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dále neshledal ani existenci výpovědního důvodu neplacení nájemného, když dospěl k závěru, že žalovaná není typickou neplatičkou nájemného , jelikož bylo prokázáno, že měla za to, že má vůči žalovaným pohledávku z titulu slevy z nájemného, kterou hodlala proti nájemnému kompenzovat tím, že neplatila nájemné v plné výši, rozdíl však skládala do notářské úschovy a jakmile jí bylo soudem sděleno, že nemá pohledávku za žalobci, rozdíl uhradila. Dále žalovaná prokázala, že v jednom případě k opožděné platbě došlo chybou banky a v jednom případě v důsledku toho, že byla okradena.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírali o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a v němž uplatnili dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 písm. b) o.s.ř. spatřují dovolatelé především v tom, že v neplacení nájemného neshledal odvolací soud naplnění výpovědního důvodu dle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. V této souvislosti namítali, že složení části nájemného do notářské úschovy nelze považovat za splnění závazku, neboť nebyly dány podmínky uvedené v § 568 obč. zák. Skutečnost, že žalovaná v průběhu řízení dlužnou částku uhradila, označili dovolatelé za irelevantní s tím, že důvodnost výpovědi je třeba zkoumat dle stavu v době doručení výpovědi. Žalovaná objektivně neměla vůči žalobcům žádnou pohledávku, a proto podle jejich názoru nebyla oprávněna neplatit část nájemného. Odvolací soud též dle přesvědčení dovolatelů nekriticky převzal tvrzení žalované, že jednou zaplatila pozdě vinou banky a jednou proto, že byla okradena, aniž by žalovaná k těmto tvrzením předložila důkazy. Navíc nájemné platila z účtu své dcery, a tudíž není zřejmé, jak nezaplacení nájemného souvisí s údajným okradením. Dovolatelé dále poukázali na to, že dali žalované výpověď též proto, že plynový kotel a etážové topení užívala bez jejich souhlasu a ačkoliv z jejich výzev věděla, že tak činí v rozporu s právními předpisy a že technické provedení tohoto topení je v rozporu s příslušnými technickými normami a je životu nebezpečné. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že tento výpovědní důvod není dán proto, že žalovaná topení neinstalovala, nezabývaly se jím však v celém výše uvedeném rozsahu. V tom žalobci spatřují též dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Současně jsou žalobci toho názoru, že je uvedenými okolnostmi naplněn dovolací důvod dle § 241a odst. 3 o.s.ř., neboť soud nepokládal za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu vyplývá. Navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že setrvává na svých dosavadních stanoviscích a nic nedoplňuje, neboť spis je kompletní.

Dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 o.s.ř.), a je podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. (jejich existence nebyla tvrzena a ze spisu se nepodává) a k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Námitku, že odvolací soud pominul, že výpověď byla žalované dána i z toho důvodu, že plynový kotel a topení užívala, ačkoliv z výzev žalobců věděla, že tak činí bez souhlasu pronajímatelů, v rozporu s právními předpisy a že technické provedení topení je v rozporu s technickými normami a je životu nebezpečné, neshledal dovolací soud opodstatněnou, neboť odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí k této námitce výslovně uvedl, že žalované nemůže být dáno k tíži, že předmětný byt užívala ve stavu, v jakém se nacházel při jejím nastěhování.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

S přihlédnutím k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a k obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního závěru, že vzhledem ke zjištěným skutečnostem není naplněn výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. spočívající v neplacení nájemného žalovanou za dobu delší než tři měsíce.

Podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. může pronajímatel s přivolením soudu vypovědět nájem bytu, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce.

Podle právního názoru zaujatého opakovaně Nejvyšším soudem České republiky z ustanovení § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. vyplývá, že neplacení nájemného nebo úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu nájemcem po dobu delší než tři měsíce je zákonem výslovně označováno jako hrubé porušení povinnosti nájemcem bytu, které zakládá důvod výpovědi nájmu bytu pronajímatelem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 26 Cdo 532/2000, uveřejněné pod poř. č. 144 v sešitě č. 12 z roku 2001 časopisu Soudní judikatura, rozhodnutí ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1716/2000). Za neplacení nájemného ve smyslu § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. se považuje i situace, kdy nájemce neplatí nájemné v plné výši, tedy je placeno v nižší částce než dohodnuté, resp. v částce nižší než jednostranně zvýšené. Z žádného právního předpisu nevyplývá možnost, aby si nájemce v případě nesouhlasu s výší nájemného sám nájemné snížil. Nesouhlasí-li nájemce s výší nájemného, může se bránit podáním příslušné žaloby u soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 26 Cdo 585/2002). Z toho, co bylo uvedeno, nutně plyne, že okolnosti, pro které nájemce platil nájemné v nižší částce, nemohou mít právní relevanci pro posouzení naplněnosti skutkové podstaty výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 26 Cdo 513/2001, a sp. zn. 26 Cdo 514/2001).

Soudní praxe je rovněž zajedno v názoru, že i v případě výpovědi z nájmu bytu pro neplacení nájemného soud existenci výpovědního důvodu posuzuje k okamžiku doručení výpovědi, a že i v případě, kdy je naplněn výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák., nemusí soud žalobě na přivolení k výpovědi z nájmu bytu vyhovět s ohledem na § 3 odst. 1 obč. zák. za předpokladu, že nájemce dlužné nájemné po doručení výpovědi uhradil; při posouzení věci z hlediska § 3 odst. 1 obč. zák. lze též přihlédnout k okolnostem (důvodům), pro které nájemce nájemné neplatil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1706/97, uveřejněný jako R 43/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud přitom přihlíží též k době, která uplynula od porušení povinností zakládajících výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 20 Cdo 2059/98, uveřejněný pod poř. č. 86 v sešitě č. 9 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura).

Zaujal-li tedy v souzené věci odvolací soud právní názor, že výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. spočívající v nezaplacení nájemného za dobu delší než tři měsíce není dán proto, že žalovaná není typickou neplatičkou nájemného , že měla za to, že má vůči žalovaným pohledávku, kterou hodlala proti nájemnému kompenzovat tím, že neplatila nájemné v plné výši, rozdíl však skládala do notářské úschovy a jakmile jí bylo soudem sděleno, že nemá pohledávku za žalobci, rozdíl uhradila, a že v jednom případě k opožděné platbě došlo chybou banky a v jednom případě v důsledku toho, že byla žalovaná okradena, není jeho právní posouzení věci správné.

S ohledem na uvedené závěry je předčasné zabývat se námitkou proti skutkovému zjištění týkajícímu se důvodů dvou opožděných plateb nájemného.

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu podle § 243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř.).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. prosince 2004

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu