26 Cdo 5307/2014
Datum rozhodnutí: 25.08.2015
Dotčené předpisy: § 22 předpisu č. 72/1994Sb.



26 Cdo 5307/2014 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně V. D. , B., zastoupené JUDr. Naděždou Kratochvílovou, advokátkou se sídlem Brno, tř. kpt. Jaroše 35, proti žalovanému Bezručova 13, družstvu , se sídlem Brno, Bezručova 76/13, zastoupenému JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou se sídlem Brno, Rybníček 4, o určení vlastnictví a uložení povinnosti k učinění nabídky k převodu bytové jednotky, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 59/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. března 2014, č. j. 44 Co 248/2013-138, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 26. 3. 2014, č. j. 44 Co 248/2013-138, potvrdil rozsudek ze dne 8. 2. 2013, č. j. 13 C 59/2010-115, kterým Městský soud v Brně (soud prvního stupně) výrokem I. zamítl žalobu na určení, že vlastníkem zde specifikované bytové jednotky a spoluvlastníkem zde specifikovaného podílu na nemovitostech (dále též předmětná bytová jednotka a předmětné nemovitosti ) je žalovaný, výrokem II. zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému učinit žalobkyni nabídku k převedení předmětné bytové jednotky a spoluvlastnického podílu k předmětným nemovitostem do jejího vlastnictví, a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odůvodnila tak, že odvolací soud posoudil právní otázky, zda a) má nájemce na základě § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoVB subjektivní právo domáhat se určovací žalobou neplatnosti smlouvy o převodu jednotky jiné osobě, nebyla-li mu učiněna nabídka dle § 22 odst. 1 ZoVB a b) zda má rovněž právo domáhat se žalobou, aby mu takováto nabídka byla ze strany vlastníka bytové jednotky učiněna , odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Dovolání není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) dále opět jen o. s. ř. , neboť napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, která není rozporná a ani není důvod se od ní odchýlit.
Pokud jde o otázku označenou shora ad a), je třeba předně uvést, že na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá, neboť žalobkyně se nedomáhala určení neplatnosti smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce, ale určení, že jejím vlastníkem, resp. spoluvlastníkem předmětných nemovitostí je žalovaný. Závěr odvolacího soudu, že na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem (§ 80 písm. c/ o. s. ř.), neboť případné soudní rozhodnutí by nebylo pro nabyvatele předmětné bytové jednotky, který je nyní zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník, závazné a nemělo by na jeho právní postavení vliv, má oporu v judikatuře dovolacího soudu. Nejvyšší soud dovodil již ve svém rozsudku ze dne 26. 6. 1997, sp.zn. 3 Cdon 1319/96, uveřejněném pod č. 71 v časopise Soudní judikatura 9/1997, že naléhavý právní zájem na určení vlastnictví nemůže být dán, jestliže žaloba nesměřuje proti osobě (osobám), která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí. Z uvedeného právního názoru vychází rovněž např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp.zn. 30 Cdo 620/2008, uveřejněný pod C 6995 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2674/2011.
Vzhledem k tomu, že obstojí právní posouzení otázky ad a) odvolacím soudem, je (minimálně) předčasné zabývat se otázkou b); není-li žalovaný dle zápisu v katastru nemovitostí vlastníkem předmětné jednotky, nelze mu uložit povinnost učinit žalobkyni nabídku k jejímu převodu.
Protože dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné, dovolací soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když náklady na zastoupení advokátem (stručné vyjádření k dovolání) nelze považovat za účelně vynaložené (obsahově se minulo s důvody, pro něž bylo dovolání odmítnuto ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. srpna 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu