26 Cdo 530/2003
Datum rozhodnutí: 27.03.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




26 Cdo 530/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně O., a. s., č. k. K. I., a. s., proti žalovanému I. K., o zaplacení částky 4.552,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově pod sp. zn. 112 C 324/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2002, č. j. 42 Co 795/2002-63, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově (soud prvního stupně) rozsudkem pro zmeškání ze dne 17. května 2002, č. j. 112 C 324/2001-43, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 4.552,- Kč s poplatkem z prodlení ve výroku rozsudku specifikovaným a náklady řízení.

Odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 27. listopadu 2002, č. j. 42 Co 795/2002-63, podle § 211 a § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ode dne 1. 1. 2001 (dále jen o. s. ř. ) odmítl s odůvodněním, že podané odvolání trpí vadami, jež brání pokračovat v řízení (žalovaný přes výzvu a poučení soudu prvního stupně vady neodstranil). Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Po doručení usnesení odvolacího soudu (dne 9. 1. 2003) podal žalovaný dne 11. 1. 2003 k poštovní přepravě podání, které označil jako důraznou stížnost proti usnesení z 27. 11. 2002 , v němž mimo jiné uvedl, že proti rozsudku 112 C 324/2001 bylo podáno řádné odvolání, kde bylo objasněno, že žalobkyně nebyla oprávněna podat proti němu žalobu k soudu, neboť jí žádnou částku nedluží. Žalovaný po odvolacím soudu požadoval okamžitě zrušit rozsudek soudu prvního stupně.

Přestože žalovaný k výzvám soudu prvního stupně, obsaženým v usnesení ze dne 24. 1. 2003, č. j. 112 C 324/2001-70, a v usnesení ze dne 17. 2. 2003, č. j. 112 C 324/2001-71, sdělil, že jeho podání není dovoláním proti usnesení odvolacího soudu, posoudil Nejvyšší soud České republiky podání žalovaného podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) jako dovolání, neboť v něm žalovaný brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž vytýká, že rozsudek soudu prvního stupně nezrušil .

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení otázky přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a také v § 239 o. s. ř.

Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže být založena z toho důvodu, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, není rozhodnutím ve věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle § 238 a § 238a o. s. ř., protože tato ustanovení přípustnost dovolání proti takovému usnesení neupravují.

Přípustnost dovolání nevyplývá ani z § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případ v tomto ustanovení uvedený.

Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení. Napadá-li dovolatel v posuzovaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, je zřejmé, že nejde o případ přípustnosti dovolání v citovaném ustanovení upravený.

Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející zákonné ustanovení. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. dovolání pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat. Přitom s přihlédnutím k ustanovení § 241b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. bylo nerozhodné, že dovolatel nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a odpovídá situaci, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2003

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.

předseda senátu