26 Cdo 5265/2015
Datum rozhodnutí: 02.02.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 5265/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v exekuční věci oprávněného města Krnov , se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 96/1, IČO 00296139, zastoupeného Mgr. Josefem Tobiáškem, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 35/1a, proti povinnému J. Š. , za účasti manželky I. Š., zastoupené JUDr. Leopoldem Petřičem, advokátem se sídlem v Krnově, Horní 1084/16, o částečné zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 19 EXE 1341/2014, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2015, č. j. 10 Co 606/2014-39, takto:

Dovolání se odmítá .

Odůvodnění:

Manželka povinného napadla dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým změnil usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 9. 2014, č. j. 19 EXE 1341/2014-23, tak, že zamítl návrh povinného a jeho manželky na částečné zastavení exekuce srážkami z důchodu manželky povinného podle exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Aleše Chovance ze dne 18. 6. 2014, č. j. 032 EX 222/14-16.

Dovolání Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. s. ř. (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

O návrhu na odklad vykonatelnosti (právní moci), který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. února 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu