26 Cdo 5053/2007
Datum rozhodnutí: 25.08.2009
Dotčené předpisy:





26 Cdo 5053/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně Z. S., zastoupené advokátem, proti žalovanému MVDr. F. Š., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Bruntále pobočka v Krnově pod sp. zn. 19 C 59/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. června 2007, č. j. 11 Co 197/2007-69, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.142,- Kč, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.


O d ů v o d n ě n í


Okresní soud v Bruntále pobočka v Krnově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 1. 2007, č.j. 19 C 59/2006-32, určil, že výpověď z nájmu žalobkyně k bytu sestávajícímu z kuchyně, tří pokojů a příslušenství, v 1. podlaží domu č.p. 311 v obci L. (dále předmětný byt , resp. byt a předmětný dům ), datovaná dnem 22. 6. 2006 je neplatná; dále rozhodl o nákladech řízení.


K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 14. 7. 2007, č.j. 11 Co 197/2007-69, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.


Odvolací soud poté, co doplnil dokazování listinnými důkazy, vzal zejména za prokázáno, že žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník předmětného domu, že účastníci uzavřeli dne 17. 8. 1996 smlouvu o nájmu předmětného bytu (dále jen Smlouva ) na dobu určitou (na jeden rok), že téhož dne uzavřeli dodatek ke Smlouvě, podle něhož ujednání o nájmu na dobu určitou neplatí, že podle dohody o mimosoudním narovnání ze dne 10. 12. 2004 (dále jen Dohoda ) uzavřené mezi žalovaným (pronajímatelem) a nájemci bytů (včetně žalobkyně) bude pronajímatel zvyšovat každoročně nájemné vždy k 1. 1. běžného roku o 10%, a to až do doby, kdy výše nájemného dosáhne částky 27,86 Kč za jeden m2 podlahové plochy, že první zvýšení bude provedeno ke dni 1. 1. 2005, že do konce roku 2004 hradila žalovaná nájemné ve výši 1.047,-Kč měsíčně, od 1. 1. 2005 ve výši 1.146,- Kč měsíčně, od 1.1. 2006 ve výši 1.254,50 Kč měsíčně (ačkoliv měla platit od 1. 1. 2005 částku 1.151,70 Kč měsíčně a od 1. 1. 2006 částku 1.266,90 Kč měsíčně, čímž jí vznikl za rok 2005 a 2006 dluh v celkové výši 217,20 Kč). Rovněž vzal za prokázáno, že žalovaný dal dne 23. 6. 2006 žalobkyni výpověď z nájmu bytu, která jí byla doručena dne 23. 6. 2006, a to pro neplacení nájemného za dobu delší než tři měsíce. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně neshledal (s odkazem na výpis z katastru nemovitostí) důvodnou námitku žalobce, že Smlouva je neplatná, neboť předmětný dům je ve společném jmění žalovaného a jeho manželky, která k jejímu uzavření nedala souhlas. Na rozdíl od soudu prvního stupně který v neplacení nájemného za rok 2005 a 2006 v plné výši spatřoval naplnění výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. d/ (správně zřejmě písm. b/) občanského zákoníku ve znění účinném od 31. 3. 2006 (dále jen obč.zák ) dovodil, že dluh žalované na nájemném nepřesahuje trojnásobek měsíčního nájemného ve smyslu § 711 odst. 1 písm. b) obč.zák., a že výpověď z nájmu bytu byla proto dána bezdůvodně. Ztotožnil se však s jeho názorem, že tato výpověď je neurčitá a proto neplatná, neboť nekonkretizuje bytovou náhradu, na niž má nájemce právo. Na základě toho rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 3 citovaného ustanovení, jakož i o § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ust. § 143 o.z. ve vztahu k § 144 o.z. a přisoudil dovolateli rozsáhlý nemovitý majetek v hodnotě cca 4,8 mil. Kč, o který nestojí a chce ho zachovat ve vlastnictví své manželky , čímž bez právního důvodu a bez náhrady vyvlastnil stejný nemovitý majetek manželce dovolatele , jakož i v tom, že odvolací soud změnil právní náhled na věc v zásadní otázce vlastnictví předmětné nemovitosti, což mělo být důvodem pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Namítá dále, že: a/ ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud, a odvolacímu soudu vytýká b/ že (tím, že postupoval podle § 118a odst. 1 a 3 a § 205a odst. 2 o.s.ř.) rozhodl, že předmětná žaloba je řízením o přivolení k nájmu bytu, c/ že rozhodl v rozporu s § 143 a § 144 obč.zák. tak, že zápis v katastru nemovitostí má vyšší právní sílu než vlastnické právo, d/ že souhlasil s právním názorem, že podle § 3 odst. 1 obč.zák. lze rozhodovat o platnosti či neplatnosti smluvního vztahu, e/ že dovodil neexistenci dluhu na nájemném, aniž vzal v úvahu, že dovolatel jednostranně zvýšil nájemné na částku 3.000-Kč, f/ že doplnil dokazování listinou nazvanou dodatek nájemní smlouvy a dovodil, že jde o dodatek ke Smlouvě, jímž se mění nájemní vztah na nájem na dobu neurčitou, ačkoliv měl zrušit rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 o.s.ř., g/ že převzal skutková zjištění soudu prvního stupně o obsahu Smlouvy a neprovedl důkaz jejím originálem, ale pouze fotokopií, která je odlišná od původního textu, a h/ že se nezabýval důkazem ohledně relativní neplatnosti Dohody. Vyjadřuje rovněž nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o neplatnosti výpovědi z nájmu bytu a namítá, že tato otázka nebyla dovolacím soudem řešena. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen; současně uvedl, že jako součást dovolání předkládá vyjmenované listiny, které byly Nejvyššímu soudu postoupeny soudem prvního stupně, jemuž byly doručeny dne 26. 11. 2007.


Žalobkyně se v dovolacím vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím i s jeho právními závěry, zpochybnila dovolací námitky ohledně neplacení nájemného a provedení důkazu listinou obsahující Smlouvu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.


Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 14. června 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen o.s.ř. ).


Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.


Dovolání není v dané věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., jak se mylně domnívá dovolatel, neboť napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím, nikoliv měnícím, práva a povinnosti účastníků byla posouzena stejně, když odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že výpověď z nájmu bytu je neplatná.


Protože přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, je jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání z hlediska § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jehož se ostatně taktéž dovolatel dovolává.


Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř) nebo nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud s výjimkou určitých vad řízení vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.


Otázky, označené dovolatelem výslovně za otázky zásadního právního významu, stejně tak jako námitky označené shora ad c/ a d/ přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezakládají, neboť na jejich řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Ostatně vycházel-li odvolací soud při posouzení námitky neplatnosti Smlouvy z výpisu z katastru nemovitostí, pak námitka jeho posouzení zpochybňující, je svou podstatou námitkou mířící proti skutkovým zjištěním (§ 241 odst. 3 o.s.ř.).


Pokud jde o dovolací námitky označené shora ad a/, b/, e/, f/, g/ a h/, jde o námitky představující dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. K jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tj. k vadám podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/) a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 20. 10. 2005, sp.zn. 26 Cdo 181/2005, a z 13. 3. 2008, sp.zn. 26 Cdo 1425/2007, ve spojení s usneseními Ústavního soudu z 20. 7. 2006, sp.zn. III. ÚS 51/06, a z 25. 9. 2008, sp.zn. III. ÚS 1369/08). Nad rámec uvedeného lze poznamenat, že soudní praxe se ustálila v názoru, že k řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu je ve smyslu § 88 písm. g) o.s.ř. výlučně místně příslušný soud, v jehož obvodu se byt nachází (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. února 2007, sp. zn. 42 Co 52/2007, uveřejněné pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2008).


Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. pak nezakládá ani otázka neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, neboť jde o otázku již dovolacím soudem vyřešenou. V této souvislosti lze odkázat na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp.zn. 26 Cdo 1720/2008 a ze dne 13. 8. 2008, sp.zn. 26 Cdo 3589/2007, v nichž byl vysloven právní názor, že je nezbytné, aby pronajímatel ve výpovědi z nájmu bytu z důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b) a d) obč. zák. dostatečně určitým způsobem vymezil formu bytové náhrady, kterou se zavazuje nájemci zajistit. Přitom závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu musí být v případě uvedených výpovědních důvodů konkretizován údajem, že jde o přístřeší (§ 712 odst. 5 věta první obč. zák.), které je bytovou náhradou svého druhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 7. 1997, sp.zn. 2 Cdon 568/97, uveřejněný pod č. 60 v časopise Soudní judikatura 8/1997).


Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovaného k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,-Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do pozdějších předpisů), jakož i z DPH ve výši 19 %, tj. 342,- Kč.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


V Brně dne 25. srpna 2009


Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.


předsedkyně senátu