26 Cdo 5025/2008
Datum rozhodnutí: 17.03.2009
Dotčené předpisy:





26 Cdo 5025/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce S. B. D. D., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným


1) K. H. a 2) V. H., o zaplacení částky 8.457,- Kč s příslušenstvím, vedené


u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 12 C 127/98, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 19. února 2008, č. j. 35 Co 637/2007-54, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Děčíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. března 2007, č. j. 12 C 127/98-39, uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku částku 5.551,- Kč s příslušenstvím


v podobě tam uvedeného poplatku z prodlení (výrok I.), řízení co do částky 2.906,- Kč zastavil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).


K odvolání žalovaných směřujícímu proti výroku I. citovaného rozsudku Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne


19. února 2008, č. j. 35 Co 637/2007-54, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. (a v závislém nákladovém výroku III.) a žalobu v tomto rozsahu odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudem prvního stupně (výrok II.); současně konstatoval, že ve výroku II. o zastavení řízení co do částky 2.906,- Kč zůstává citovaný rozsudek nedotčen (výrok III.).


Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ). V dovolání vyjádřil


z důvodů tam rozvedených nesouhlas s odmítnutím žaloby co do částky 5.551,- Kč. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení (v tomto rozsahu) zrušil a věc vrátil


(v tomto rozsahu) odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.


Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.


Dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 (tudíž ani podle § 237 odst. 1 písm. a/) o.s.ř., neboť usnesení, jímž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku I. (a v závislém nákladovém výroku III.) a žalobu v tomto rozsahu odmítl, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu věc sama srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61 v sešitě č. 10 z roku 1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popřípadě usnesení téhož soudu z 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné pod č. 88 v sešitě č. 11 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura). Ostatně dovolání by nebylo přípustné ani kdyby šlo o měnící rozhodnutí ve věci samé viz § 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.


Ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proti výroku I. napadeného usnesení proto, že v jejich taxativních výčtech není uvedeno usnesení, jímž odvolací soud zrušil (v tam uvedeném rozsahu) vyhovující rozsudek soudu prvního stupně a žalobu (v tomto rozsahu) odmítl. Přípustnost dovolání však nelze opřít ani o ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení (jeho věty před středníkem) je dovolání přípustné pouze proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby).


Lze uzavřít, že není přípustné dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud zrušil (vyhovující) rozsudek soudu prvního stupně a žalobu odmítl. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první ve spojení s § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl (pro nepřípustnost).


Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovaným nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolateli právo.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 17. března 2009


JUDr. Miroslav Ferák, v. r.


předseda senátu