26 Cdo 4972/2009
Datum rozhodnutí: 04.11.2011
Dotčené předpisy: § 241a odst. 3 o. s. ř., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




26 Cdo 4972/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce Českého rybářského svazu místní organizace Chrudim , se sídlem v Chrudimi, U Valchy 1042/2, identifikační číslo 64782344, zastoupeného JUDr. Petrem Gallatem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Filištínská 145, proti žalované P. B. , bytem v Ch., zastoupené JUDr. Miroslavem Matoušem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Opletalova 690, o 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 34/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 29. června 2009, č. j. 18 Co 182/2009-86, takto:
I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalovaná dovoláním napadla potvrzující rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (odvolacího soudu) ze dne
29. 6. 2009, č. j. 18 Co 182/2009-86, tj. rozhodnutí vydané před 1. červencem 2009, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen
o. s. ř. ).
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod § 241a odst. 3 o. s. ř. (jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu).
Byť formálně dovolatelka namítla nesprávné právní posouzení věci a odkázala
na § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti s ohledem na obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnila nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (námitkou, že došlo k uzavření ústní dohody o neplacení nájemného v měsících po požáru, že se podle této dohody účastníci chovali, že ústní dohoda vyplývá z korespondence účastníků ). Dovolatelka brojí proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění pro posouzení, zda a kdy požádala žalovaná o prominutí nájemného; nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů odvolacím soudem (zejména korespondence účastníků) a v konečném důsledku nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jejího názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit, tj. vlastní verzi skutkového stavu rozhodného pro posouzení, zda právo na prominutí nájemného za dobu po požáru pronajatých nebytových prostor uplatnila v šestiměsíční prekluzivní lhůtě.
Dovolatelka však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak (podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř. nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu § 238 odst. 2 a § 238a odst. 2 o. s. ř.) přípustné (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Neuplatnila-li (podle skutkových zjištění, jež nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit - viz předchozí výklad) žalovaná v prekluzivní šestiměsíční lhůtě stanovené
v § 675 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, u žalobce právo na slevu z nájemného nebo jeho prominutí, byla povinna podle smlouvy plnit, tj. zaplatit nájemné, a to i v případě, že pronajaté prostory neužívala.
Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání žalované tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu