26 Cdo 4951/2007
Datum rozhodnutí: 20.01.2009
Dotčené předpisy: § 711 odst. 1 písm. d) předpisu č. 40/1964Sb., § 3 odst. 1 písm. d) předpisu č. 40/1964Sb.




26 Cdo 4951/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně S. LB s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalované V. D., zastoupené advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 7 C 235/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. května 2007, č. j. 10 Co 158/2007-90, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. května 2007, č. j. 10 Co 158/2007-90, změnil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Sokolově (soud prvního stupně) ze dne 19. prosince 2006, č. j. 7 C 235/2005-77, tak, že vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 2 o velikosti 2+1 v prvním podlaží domu č. p. 1612 v ulici Pod Háječkem v S. (dále jen předmětný byt , resp. byt ), určil, že nájemní poměr žalované skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která začne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, uložil žalované povinnost vyklidit předmětný byt do patnácti dnů od zajištění přístřeší

a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Na základě skutkového zjištění, že žalovaná (nájemkyně předmětného bytu) nezaplatila žalobkyni (pronajímatelce bytu) nájemné a úhradu za plnění poskytovaná

s užíváním bytu (dále jen nájemné a úhrada za služby ) za měsíce červenec až září 2005 v celkové výši 6.546,- Kč (2.182,- Kč měsíčně), že za duben 2005 zaplatila pouze částku 1.804,- Kč (neuhrazena zůstala částka 378,- Kč) a že nezaplatila nedoplatek z vyúčtování za služby za rok 2003 v částce 14.347,- Kč, soudy obou stupňů usoudily na naplněnost uplatněného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v době dání výpovědi z nájmu bytu /a ve znění do 30. března 2006/ (dále jen obč. zák. ). Z provedených důkazů soudy rovněž zjistily, že od počátku roku 2005 nebyla do předmětného bytu dodávána voda přesto, že objektivní důvody pro neposkytování této služby vyvolané poruchou vodovodního potrubí odpadly již koncem roku 2004, že žalovaná právě touto skutečností odůvodňovala neplnění své povinnosti platit řádně a včas nájemné a úhradu za služby, že už v období předcházejícím výpovědi z nájmu bytu neplatila platby spojené s užíváním bytu včas a v některých případech (říjen 2004, březen 2005) dokonce s více než měsíčním zpožděním a že nedoplatek za měsíc duben 2005

a nedoplatek vyúčtování za rok 2003 byly předmětem soudních žalob. Vzaly také za prokázáno, že výpověď z nájmu předmětného bytu, která byla součástí žaloby, byla žalované doručena dne 25. října 2005, že dne 27. října 2005 žalovaná zaplatila dlužné nájemné a úhradu za služby ze měsíce červenec až září 2005 a že dosud neuhradila část platby za duben 2005 a dlužnou částku z titulu vyúčtování za služby za rok 2003. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně žalobu zamítl, neboť dovodil, že ačkoliv jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák., přivolení k výpovědi z nájmu bytu by bylo v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). K odůvodnění tohoto právního názoru uvedl, že žalovaná po doručení výpovědi z nájmu bytu dlužné nájemné za měsíce červen až září 2005 uhradila a že to byl pronajímatel, který podstatným způsobem porušil své povinnosti vyplývající z nájemního vztahu tím, že nezajistil dodávku vody do bytu (§ 687 odst. 1 obč. zák.). Naproti tomu odvolací soud neshledal důvody pro aplikaci ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. a s odůvodněním, že žalovaná svoje dluhy v průběhu řízení nezaplatila zcela, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž vyslovila nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu a naopak se zcela ztotožnila s argumentací

a právním posouzením věci soudem prvního stupně. Uvedla, že soud prvního stupně správně vyšel z tzv. kompenzace porušení výkonu práv nájemce neposkytnutím dodávky vody ze strany žalobce a neplacením nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu . Dále namítla, že žalobce po ní požadoval platby v nesnížené výši i za služby (dodávku vody), které nikdy neposkytl, čímž se dopustil jednání charakterizovatelného jako neoprávněný majetkový prospěch . Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů dále jen o.s.ř. ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence zmíněných vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.

Dovolatelka s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

S přihlédnutím k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a k obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. půjde

v dovolacím řízení o odpověď na otázku, zda ze skutečností zjištěných soudem prvního stupně (z nichž vycházel i soud odvolací) lze usoudit, že výpověď z nájmu bytu je

v daném případě v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák.

Podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. pronajímatel může vypovědět nájem bytu (jen s přivolením soudu), jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající

z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná

s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce.

Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících

z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv

a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Přitom dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují určitou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. června 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, uveřejněný pod č. 62 v sešitě č. 8 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura).

Odvolacímu soudu lze dát za pravdu v tom, že při rozhodování o přivolení k výpovědi pronajímatele z nájmu bytu má své místo úvaha, zda výpověď z nájmu bytu je či není v rozporu s dobrými mravy. Ostatně i soudní praxe je ustálená v tom, že rovněž v případě, kdy je naplněn výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák., nemusí soud žalobě na přivolení k výpovědi z nájmu bytu vyhovět, a to s ohledem na ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. listopadu 1998, sp. zn. 2 Cdon 1706/97, uveřejněný pod č. 43 v sešitě č. 7 z roku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /rozsudek byl uveřejněn rovněž pod č. 23 v sešitě č. 3 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura/). V citovaném rozsudku Nejvyšší soud rovněž dovodil, že soud posuzuje existenci výpovědního důvodu k okamžiku doručení výpovědi z nájmu bytu i v případě, že tímto důvodem je neplacení nájemného po dobu delší než tři měsíce (§ 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.). Skutečnost, že nájemce dlužné nájemné po doručení výpovědi uhradil, může mít význam jen při posouzení toho, zda přivolení k výpovědi z nájmu bytu není v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). V rozsudku ze dne 21. dubna 1998, sp. zn. 26 Cdo 471/98, uveřejněném na straně 425 v sešitě č. 8 z roku 1998 časopisu Právní rozhledy, Nejvyšší soud rovněž dovodil, že nezaplatil-li nájemce bytu nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce (§ 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.) výlučně z důvodu objektivně existující tíživé sociální situace a byla mu proto dána výpověď z nájmu bytu, avšak v době soudního řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu dlužné nájemné uhradí a nadále nájemné řádně platí, není vyloučeno posoudit jednání pronajímatele, který nadále na výpovědi trvá, jako výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy. Objektivní existence tíživé sociální situace a příčinná souvislost této situace s neplacením nájemného však musí být postaveny najisto. Pro úplnost je zapotřebí dodat, že ustálená judikatura kromě toho dovodila, že nepříznivá sociální situace nájemce, jejímž důsledkem bylo neplacení nájemného, nemůže sama o sobě vést k závěru, že výpověď pronajímatele z nájmu bytu daná nájemci pro neplacení nájemného je v rozporu s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. února 2002, sp. zn. 26 Cdo 2173/2002, uveřejněný pod C 1702 ve svazku 23 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu).

Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., je nutno učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje nájemce (zde může jít např.

o rodinné a sociální poměry vyklizovaného apod.), tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se přivolení k výpovědi z nájmu bytu domáhá (pronajímatele) srov. odůvodnění již zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. června 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96. Takovými rozhodnými okolnostmi jsou ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci pronajímateli spravedlivě požadovat, aby mu byla ochrana jeho práva (práva domáhat se přivolení k výpovědi) dočasně odepřena.

V projednávané věci dospěly soudy obou stupňů k právnímu závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. je naplněn. Zatímco soud prvního stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, dospěl odvolací soud k závěru, že uplatněná výpověď z nájmu bytu není v rozporu s dobrými mravy, a proto žalobě vyhověl. Ve shodě s ustálenou soudní praxí pak rovněž správně dovodil, že o rozporu uplatněné výpovědi z nájmu bytu nelze s přihlédnutím k zájmům pronajímatele uvažovat v situaci, kdy dovolatelka dluh na nájemném a úhradách za služby dosud v celém rozsahu neuhradila (nezaplatila část platby za měsíc duben 2005 a částku z vyúčtování za služby za rok 2003).

Úvaha odvolacího soud je správná. V naznačených souvislostech není možno totiž ztratit ze zřetele, že placení nájemného náleží mezi základní povinnosti nájemce bytu (srov. § 685 a násl. obč. zák.). Jestliže, jako v posuzovaném případě, nájemkyně uvedenou povinnost neplnila a v průběhu řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu změnila své chování pouze částečně (dluhy uhradila pouze zčásti), nelze po žalobkyni pronajímatelce spravedlivě požadovat, aby jí byla ochrana jejího práva (práva domáhat se přivolení k výpovědi z nájmu bytu) odepřena; dovolací soud dodává, že při posouzení věci podle § 3 odst. 1 obč. zák. žalobkyni prospívá i to, že dovolatelka měla již v minulosti problémy s placením nájemného a úhrady za služby. V opačném případě by byl současný stav v praxi neřešitelný, neboť pronajímatelce by byla upřena možnost řešit vzniklou situaci cestou výpovědi z nájmu bytu podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.

a přitom dovolatelka má neustále dluh na nájemném a z titulu vyúčtování za služby. Přitom okolnost, že dovolatelka neplatila proto, že jí po dobu nejméně jednoho roku nebyla do bytu dodávána voda, není způsobilá výše uvedený závěr odvolacího soudu zvrátit, neboť pro takto vymezený případ občanský zákoník (a ani jiný právní předpis) nájemci právo odepřít platby nájemného a úhrady za služby nepřiznává. Ustanovení § 698 odst. 3 obč. zák. poskytuje nájemci pouze oprávnění domáhat se přiměřené slevy z úhrady za služby, pokud je pronajímatel řádně a včas neposkytuje. Jestliže se v důsledku toho užívání bytu zhoršilo, je možno žádat na pronajímateli i slevu z nájemného (§ 698 odst. 1 věta druhá obč. zák.). Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. tak nebyl uplatněn opodstatněně.

Z vyložených důvodů tedy vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. a jeho obsahové konkretizace správný ve smyslu § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. Dovolací soud proto dovolání podle téhož ustanovení zamítl.



Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř., a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) v této fázi řízení náklady, na jejichž náhradu by měla právo vůči dovolatelce.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. ledna 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu