26 Cdo 4934/2016
Datum rozhodnutí: 07.02.2017
Dotčené předpisy: § 241a o. s. ř.



26 Cdo 4934/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobců a/ M. K. , a b/ M. K. , zastoupených JUDr. Ladislavem Šoóšem, advokátem se sídlem v Roudnici nad Labem, třída T. G. Masaryka 1031, proti žalované I. H. , zastoupené opatrovnicí JUDr. Janou Betlamovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Dómská 126/8, o určení výše nájemného, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8 C 165/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. února 2016, č. j. 9 Co 701/2014-386, a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 8. 2014, č. j. 8 C 165/2011-252, takto:

I. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2016, č. j. 9 Co 701/2014-386, se odmítá .
II. Řízení o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 8. 2014, č. j. 8 C 165/2011-252, se zastavuje .
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.700 Kč k rukám JUDr. Ladislava Šoóše, advokáta se sídlem v Roudnici nad Labem, třída T. G. Masaryka 1031, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. 2. 2016, č. j. 9 Co 701/2014-386, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 8. 2014, č. j. 8 C 165/2011-252, v části, v níž soud prvního stupně určil nájemné pro byt o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím v prvním patře domu, stojícím na parcele 213/1 v k. ú. R. n. L., vše zapsáno na LV č. 8021, částkou 60 Kč za m 2 a v níž rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobcům náklady řízení, změnil jej tak, že počátek zvýšení nájemného určil od 1. 10. 2011 a výši nákladů stanovil částkou 5.392 Kč; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2016, č. j. 9 Co 701/2014-386, odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. dále jen o. s. ř. ), neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání, a není v něm vymezen dovolací důvod způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Pro uvedené nedostatky nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolání neobsahuje žádný relevantní údaj vztahující se k přípustnosti dovolání. Dovolatelka sice v tomto směru uvedla, že se odvolací soud při řešení otázky hmotného práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu . Z dovolání však musí být také patrno, při řešení jakých otázek se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V dovolání není vymezen ani dovolací důvod způsobem uvedeným v § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť dovolatelka zpochybňuje právní posouzení věci poukazem na vady řízení (nesprávné hodnocení provedených důkazů) a na nesprávnost zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací soud stejně jako soud prvního stupně čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro právní posouzení věci (výklad obsahu nájemní smlouvy a doručení výzvy k uzavření dohody o výši nájemného).

Žalovaná napadla dovoláním výslovně také rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 8. 2014, č. j. 8 C 165/2011-252. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolací soud nepřehlédl, že dovolání je podáno proti celému rozsudku odvolacího soudu. Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.)
názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.

Bylo-li dovolání odmítnuto nebo dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. února 2017

JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu