26 Cdo 4882/2016
Datum rozhodnutí: 10.04.2017
Dotčené předpisy: § 126 obč. zák.



26 Cdo 4882/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce statutárního města Brno, městská část Brno-střed , se sídlem v Brně, Dominikánská 2, IČO 44992785, proti žalované Agavia Business, s.r.o. , se sídlem v Praze 6, Bělohorská 688/165, IČO 24164810, zastoupené JUDr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Brně, Špitálka 434/23b, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 114/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2016, č. j. 44 Co 133/2015-112, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 4. 2014, č. j. 54 C 114/2013-61, ve spojení s usnesením ze dne 26. 6. 2014, č. j. 54 C 114/2013-75 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2014, č. j. 44 Co 462/2014-90, výrokem I. rozhodl o povinnosti žalované vyklidit tam specifikované nebytové prostory a vyklizené je předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).

K odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 3. 2016, č. j. 44 Co 133/2015-112, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Poukázal na to, že nájem nemohl přejít na žalovanou v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy o prodeji části podniku ze dne 21. 12. 2011, neboť zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, přechod nájmu na dalšího nájemce neupravuje. Stejně jako soud prvního stupně dovodil, že žalovaná užívá předmětné nebytové prostory bez právního důvodu, neboť původnímu nájemci DELETE s.r.o. byla dne 30. 5. 2011 řádně doručena prostřednictvím datové schránky výpověď z nebytových prostor a jejich nájem zanikl uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty ke dni 31. 7. 2011.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, které není přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř. , neboť odvolací soud posoudil rozhodnou právní otázku (zánik nájmu nebytových prostor v důsledku doručené výpovědi) v konečném důsledku v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tato otázka byla posouzena jinak.

Účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů), kterým je i výpověď z nájmu nebytových prostor, předpokládá, že projev vůle je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice. Slovním spojením dostane do sféry jeho dispozice je třeba rozumět konkrétní možnost osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem (srovnej např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 459, komentář 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2008, 381 s., a dále například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 778/2008 a ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004).

V posuzovaném případě se výpověď z nájmu nebytových prostor dostala do sféry dispozice původní nájemkyně dne 30. 5. 2011, tj. v den, kdy se její oprávněná osoba ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění účinném do 28. 11. 2011, přihlásila do datové schránky . Žalobce je totiž orgánem územního samosprávného celku, který je ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona orgánem veřejné moci (i při doručování písemností týkajících se správy jeho majetku), proto se při doručování postupuje podle § 17 tohoto zákona.

Za této situace, kdy se dovolatelce nepodařilo zpochybnit závěr o řádném doručení výpovědi z nájmu nebytových prostor a zániku nájmu ke dni 31. 7. 2011, bylo nadbytečné zabývat se další předestřenou námitkou - zda na žalovanou přešel nájemní vztah v rámci prodeje části podniku kupní smlouvou ze dne 21. 12. 2011.

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu způsob hodnocení důkazů a neúplné odůvodnění rozhodnutí, přehlíží, že (případné) vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).

Zbývá dodat, že dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovolání podává i proti potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem týkající se nákladového výroku. Nelze však opomenout, že tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění zjevně nepřevyšujícím 50.000 Kč, takže přípustnost dovolání proti němu nelze opřít o ustanovení § 237 o. s. ř., neboť to výslovně vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.

Ze shora uvedených důvodů není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§ 243 písm. a/ o. s. ř.), který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 10. dubna 2017

JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu