26 Cdo 4866/2016
Datum rozhodnutí: 10.04.2017
Dotčené předpisy: § 3 předpisu č. 116/1990Sb.



26 Cdo 4866/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyně A. V. , zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, proti žalované DUDA DVM, s.r.o. , se sídlem v Ostravě, 28. října 241/54, IČO 25894781, zastoupené JUDr. Růženou Vojtovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, 28. října 286/10, o zaplacení 148.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 122 C 79/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. června 2016, č. j. 15 Co 907/2015-155, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.889 Kč, k rukám JUDr. Jaroslava Brože, advokáta se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 10. 2015, č. j. 122 C 79/2013-136, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 148.000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Dospěl k závěru, že smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená dne 31. 12. 2009 je absolutně neplatná pro nedodržení písemné formy a pro absenci ujednání o výši úhrad za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru. Žalovanou částku nelze přiznat ani jako bezdůvodné obohacení, protože žalovaná nebytové prostory v období, za něž je částka žádána jako dlužné nájemné, neužívala.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 6. 2016, č. j. 15 Co 907/2015-155, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil ohledně části úroku z prodlení, změnil jej tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 128.000 Kč s tam specifikovaným úrokem, a potvrdil jej v zamítavém výroku co do částky 20.000 Kč s příslušenstvím; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Odvolací soud dovodil, že výše úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru je podstatnou náležitostí smlouvy o nájmu pouze za situace, že plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru se dle smlouvy o nájmu nebytových prostor zavázal nájemci dodávat pronajímatel, což není daný případ, neboť služby se zavázala dodávat nájemci osoba od pronajímatele odlišná. Proto uzavřel, že absence ujednání o výši úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nečiní nájemní smlouvu ze dne 31. 12. 2009 neplatnou. Písemnou formu smlouvy považoval za dodrženou s odkazem na ratihabici ve smyslu § 33 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013.

Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, které není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř. , neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, že uzavřená smlouva o nájmu nebytových prostor má náležitosti stanovené v § 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor (dále jen zákon č. 116/1990 Sb. ), a je platná, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Již v rozsudku ze dne 21. 4. 1998, sp. zn. 1 Odon 98/97, Nejvyšší soud dovodil, že smlouva o nájmu nebytových prostor musela obsahovat podle tehdy účinného znění § 3 odst. 3 zákona č. 116/1990 Sb. ve své obligatorně písemné formě všechny požadované náležitosti, tedy předmět a účel nájmu, výši a splatnost nájemného a způsob jeho platby. Bylo-li nájemné sjednáno pevnou částkou (za jednotku plochy), avšak v této částce byla zahrnuta úhrada za elektrickou energii, vodné, stočné, teplo atd. bez rozlišení částky nájemného a úhrad dalších, pak je taková smlouva absolutně neplatná podle § 3 odst. 4 zákona č. 116/1990 Sb., neboť v ní absentuje stanovená náležitost výše nájemného (srov. též např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4051/2008, a ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2527/2009). Uvedený právní názor je využitelný i v poměrech právní úpravy nájmu a podnájmu nebytových prostor účinné v době uzavření předmětné nájemní smlouvy, a to tím spíše, že na rozdíl od předchozí právní úpravy (účinné do 18. 10. 2005) musí podle této právní úpravy nájemní smlouva obsahovat vedle dalších náležitostí rovněž výši nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo způsob jejich určení (§ 3 věta druhá zákona č. 116/1990 Sb., ve znění účinném od 19. 10. 2005) - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 85/2012, nebo ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 24/2015.

Jestliže v projednávané věci ve smlouvě o nájmu nebytových prostor ze dne 31. 12. 2009 bylo nájemné stanoveno pevnou částkou měsíčně s tím, že v něm nejsou zahrnuty náklady na služby, odpovídá způsob určení nájemného shora uvedené judikatuře. Neplatnost předmětné nájemní smlouvy nelze dovozovat ani z důvodu absence výše úhrady za služby, byla-li současně s nájemní smlouvou mezi nájemcem a třetí osobou (odlišnou od pronajímatele, která tyto služby pro nájemce zajišťovala) uzavřena písemně smlouva o úhradě a poskytování služeb v pronajatých nebytových prostorách, jež na nájemní smlouvu výslovně odkazovala. Dovozovat neplatnost nájemní smlouvy z toho, že tato smlouva na smlouvu o úhradě a poskytování služeb v pronajatých nebytových prostorách neodkazovala (bylo tomu naopak) se jeví jako přepjatý formalismus.

Za této situace není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 10. dubna 2017

JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu