26 Cdo 4830/2007
Datum rozhodnutí: 17.09.2009
Dotčené předpisy:





26 Cdo 4830/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. M. G., zastoupenému advokátem, o určení nájemce bytové jednotky, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 5 C 166/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. června 2007, č. j. 31 Co 9/2007-159, takto:


Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. června 2007, č. j. 31 Co 9/2007 159, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í


Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 5. 2005, č.j. 5 C 166/2004-38, určil, že žalobce je nájemcem bytové jednotky č. 1 o velikosti 1+2 s příslušenstvím, v přízemí domu č.p. 134/I v ul. V. v M. B. (dále předmětný byt , resp. byt ); současně rozhodl o nákladech řízení.


Krajský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 19. 1. 2006, č. j. 31 Co 1/2006, 31 Co 2/2006-64, změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 8. 2005, č. j. 5 C 166/2004-48, jímž bylo odmítnuto jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně, tak, že odvolání žalovaného se neodmítá.





Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 27. 4. 2006, č. j. 5 C 166/2004-85, zrušil svůj rozsudek ze dne 18. 5. 2005, č. j. 5 C 166/2004-38, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že mu bylo doručeno zpětvzetí žaloby.





K odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 22. 9. 2006, č. j. 31 Co 277/2006-106, zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul mu, že rozhodl na základě podání, které nebylo žalobcem vlastnoručně podepsáno (takovéto podání nebylo ke dni rozhodování odvolacího soudu ani do spisu založeno), a že sám rozhodl o zpětvzetí návrhu, ačkoliv k němu došlo v průběhu odvolacího řízení (dne 19. 4. 2006).





Usnesením ze dne 5. 6. 2007, č. j. 31 Co 9/2007-159, Krajský soud v Praze zrušil rozsudek soudu prvního stupně z 18. 5. 2005 a řízení zastavil; dále rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že mu bylo při jednání konaném dne 3. 4. 2007 doručeno právním zástupcem žalovaného zpětvzetí žaloby žalobcem ze dne 14. 10. 2005, opatřené jeho originálním podpisem, a že s tímto zpětvzetím vyslovil žalovaný souhlas i písemně (č. l. 83 spisu). Protože právní zástupce žalobce zpochybnil pravost podpisu žalobce, doplnil odvolací soud dokazování výslechem účastníků a svědka Mgr. R. P. (advokáta) a vzal za prokázáno, že účastníci navštívili svědka v jeho kanceláři nejméně dvakrát, a to dne 14. 10. 2005 a 31. 10. 2005, že s nimi posléze uvedeného dne sepsal dohodu o narovnání, jejíž součástí bylo i prohlášení žalobce, že vezme žalobu zpět, že zpětvzetí žaloby ze dne 14. 10. 2005 zřejmě na žádost účastníků formuloval, ale nebylo před ním podepsáno, neboť by je jinak spolupodepsal, že tato listina se nachází v jeho spise i s originálním podpisem žalobce a zřejmě do něho byla založena z toho důvodu, že v dohodě o narovnání byl obsažen závazek ke zpětvzetí žaloby, a že žalobce při sepisu dohody tento závazek nikterak nezpochybňoval. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce listinu obsahující zpětvzetí žaloby vlastnoručně podepsal a jeho tvrzení, že nejde o jeho podpis, hodnotil jako účelové, které bylo vyvráceno provedenými důkazy; jeho návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem z obou písmoznalectví nepovažoval za opodstatněný. Na základě toho dovodil, že došlo k účinnému zpětvzetí žaloby a proto podle § 222a odst. 1 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.





Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávnost jeho závěru, že z jeho strany došlo ke zpětvzetí žaloby, namítá, že listinu datovanou dne 14. 10. 2005 nepodepsal, a že podpis na ní obsažený není jeho podpisem, a že nikdy neměl v úmyslu takovýto úkon učinit, jak to vyplývá z jeho postoje v průběhu řízení. Zpochybňuje hodnocení důkazů odvolacím soudem, vytýká mu neprovedení důkazu znaleckým posudkem a namítá nevěrohodnost výpovědi žalovaného. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.





Vyjádření k dovolání nebylo podáno.


Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 5. června 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen o. s. ř. ).


Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno.


V projednávané věci založil odvolací soud svoje rozhodnutí na závěru, že ze strany žalobce došlo v průběhu odvolacího řízení k účinnému zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, přičemž dovolatel tento závěr zpochybnil; i když tak činí především prostřednictvím námitek směřujících proti skutkovému závěru odvolacího soudu o pravosti jeho podpisu na listině ze dne 14. 10. 2006, z obsahového hlediska míří tyto námitky proti správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).


Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


Podle § 222a odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví.


Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. (jež platí i v řízení odvolacím - § 211 o. s. ř.) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.


Zpětvzetím návrhu (žaloby) se rozumí procesní úkon žalobce adresovaný soudu, jímž projevuje vůli, že o projednání svého návrhu nemá zájem a netrvá na tom, aby o něm bylo meritorně rozhodnuto; účinným se tento úkon stává, když dojde soudu.


Obsahové náležitosti zpětvzetí žaloby ani jeho formu občanský soudní řád nestanoví; uplatní se zde tudíž obecná ustanovení o procesních úkonech účastníků a náležitostech podání (§ 41, § 42, § 211 o. s. ř.); k náležitostem podání patří také podpis osoby, která podání učinila.


Z pojmu a povahy procesních úkonů vyplývá, že v sobě zahrnují zpravidla výslovně vyjádřený projev vůle. Všeobecnou podmínkou procesního úkonu tudíž je, aby zde vůbec byla vůle určitý projev učinit; tam, kde tato vůle není, není ani procesního úkonu. Jde-li o procesní úkon činěný vůči soudu, musí nutně vůle jednajícího směřovat i k tomu, aby zpětvzetí žaloby soudu došlo.


V projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že návrh na zahájení řízení byl účinně vzat zpět (§ 96 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Za procesní úkon žalobce obsahující zpětvzetí žaloby považoval listinu datovanou 14. 10. 2005 (dále listina ze dne 14. 10. 2005), označenou jako Zpětvzetí žaloby žalobcem . Za situace, kdy tato listina nebyla soudu doručena žalobcem (jím zmocněnou osobou), ale osobou odlišnou od účastníků řízení (jejich právních zástupců), a kdy nebylo ani najisto postaveno, že podpis na ní umístěný je skutečně podpisem žalobce, nemůže shora uvedený závěr odvolacího soudu obstát, a to i s přihlédnutím k tomu, že ve spise (č. l. 20) se nachází další podání, datované 10. 4. 2006 (doručené osobně soudu dne 19. 4. 2006), označené jako Zpětvzetí žaloby žalobcem (obsahově shodné s listinou ze dne 14. 10. 2005), jež však nebylo opatřeno vlastnoručním podpisem žalovaného, a jehož originál nebyl v řízení předložen.


Protože napadené rozhodnutí není správné, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, § odst. 3, věta první, odst. 6 o. s. ř.).


V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d věta druhá o. s. ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 17. září 2009


Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.


předsedkyně senátu