26 Cdo 483/2001
Datum rozhodnutí: 29.05.2001
Dotčené předpisy:




26 Cdo 483/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Města Š. proti žalovaným 1) V. S. a 2) M. S., o zaplacení částky 9.552,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 143/95, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 27. února 1998, č. j. Nc 79/97-52, takto:

Řízení se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 27. 2. 1998, č. j. Nc 79/97-52, rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, že soudce Okresního soudu v Olomouci Mgr. L. B. není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto okresního soudu pod sp. zn. 16 C 143/95 (v níž doposud - poté, kdy byl v důsledku včas podaného odporu zrušen platební rozkaz ze dne 27. 4. 1999, č. j. Ro 1450/95-13 - nebylo soudem prvního stupně znovu rozhodnuto).

Žalovaní (nezastoupeni advokátem) napadli toto usnesení podáním, označeným jako "dovolání" (adresovaným Nejvyššímu soudu České republiky, a jemu doručeným 30. 7. 1998, který jej ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. postoupil soudu prvního stupně), v němž vyslovili nesouhlas s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu.

Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 7. 6. 2000, č. j. 16 C 143/95-64, které bylo žalovaným doručeno 28. 6. 2000, vyzval žalované k tomu, aby si ve stanovené lhůtě zvolili advokáta, poučil je o povinném advokátním zastoupení dovolatele a o náležitostech dovolání, jakož i o tom, že nebudou-li ve stanovené lhůtě uvedené nedostatky odstraněny, bude dovolací řízení zastaveno. Na toto usnesení reagovali žalovaní (nezastoupeni advokátem) podáním, datovaným 3. 7. 2000, označeným jako "opakované dovolání proti Usnesení krajského soudu v Olomouci č. j. Nc 79/97 ze dne 27. 2. 1998", v němž uvádí, že dovolání je podáváno "dle § 237 písm. a), g) o. s. ř., § 239 o. s. ř., § 241 odst. 1, 2, 3 o. s. ř.".

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 - dále jen "o.s.ř.".).

Podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud. Dovolání je ovšem mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Usnesení, které dovolatelé napadají, rozhodnutím odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. není.

Pojem "nadřízený soud" (nejblíže "společně nadřízený soud"), je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem "odvolací soud" jej tudíž zaměňovat nelze (srovnej též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 1996, pod pořadovým číslem 48). Rozhoduje-li tedy krajský soud o vyloučení soudce okresního soudu, toto jeho rozhodnutí není rozhodnutím odvolacím; jeho vydání ostatně nepředchází žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit 14/1997, pod č. 112).

Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti těmto rozhodnutím občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil (§ 103, § 104 odst. 1, § 243c o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2001

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.

předsedkyně senátu