26 Cdo 48/2008
Datum rozhodnutí: 14.12.2009
Dotčené předpisy:




26 Cdo 48/2008

ROZSUDEK



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyň a) N. P. T. H., a b) A., a. s., zastoupených advokátem, proti žalované N. H., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu a zaplacení částky 164.430,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 118/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2006, č. j. 28 Co 298/2006-58, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) N. P. T. H. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.927,- Kč, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou nemá žádná z těchto účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 3. 2006, č.j. 10 C 118/2002-35 [poté, co usnesením ze dne 25. 8. 2003, č.j. 10 C 118/2002-10, rozhodl, že na místo dosavadní žalobkyně I. Ú. n. L., a.s. v likvidaci (dále jen původní žalobkyně ) vstupuje do řízení v části týkající se vyklizení bytu N. P. T. H. (dále jen žalobkyně a/ ) a usnesením ze dne 22. 11. 2004, č.j. 10 C 118/2002-16, určil, že v části řízení týkající se vydání bezdůvodného obohacení vstupuje na místo původní žalobkyně společnost A., a.s. (dále jen žalobkyně b/ )], zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo vyklidit byt č. 5, I. kategorie, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, nacházející se ve 2. nadzemním podlaží domu čp. 765 na Z. v P. (dále jen předmětný byt , resp. byt a předmětný dům nebo dům ); současně zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni b) částku 164.430,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyň Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. 12. 2006, č.j. 28 Co 298/2006-58, změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho zamítavém výroku o vyklizení bytu tak, že žalobě vyhověl a uložil žalované byt vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku, zrušil jej ve výroku o zaplacení částky 164.430,- Kč s příslušenstvím a věc v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; dále rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou před soudy obou stupňů.

Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, vzal zejména za prokázáno, že původní žalobkyně (tehdejší vlastnice předmětného domu) uzavřela dne 27. 10. 1994 se společností P., s.r.o. smlouvu, jejímž předmětem byl nájem předmětného domu na dobu určitou (dále též Smlouva o nájmu domu ), která byla dodatkem č. 1 ze dne 1. 11. 1994 změněna na dobu neurčitou, na základě níž byl nájemce oprávněn k užívání bytů a nebytových prostor domu, jejichž přesný rozsah a vybavení byl vymezen v přiložených evidenčních listech, a v níž bylo (mimo jiné) dohodnuto, že nájemce je oprávněn převést svá práva z této smlouvy ohledně bytových i nebytových prostor na jinou právnickou či fyzickou osobu s tou podmínkou, že tento převod oznámí do 24 hodin vlastníkovi domu, že dne 25. 11. 1994 uzavřela společnost P., s.r.o. se žalovanou smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou (dále též Smlouva o nájmu bytu ), což oznámila včas vlastníkovi domu, že dopisem ze dne 8. 2. 1995 vypověděla původní žalobkyně společnosti P., s.r.o. Smlouvu o nájmu domu s tím, že nájemní poměr skončí 31. 5. 1995, a že dopisem ze dne 29. 6. 1995 vyzvala nájemce k vyklizení bytů v předmětném domě. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že Smlouva o nájmu domu je smlouvou nájemní ve smyslu § 663 a násl. občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen obč.zák. ), a že tato smlouva je platná, na rozdíl od něho však dovodil, že v případě Smlouvy o nájmu bytu nejde o smlouvu o nájmu bytu podle § 685 a násl. obč. zák., ale o smlouvu podnájemní ve smyslu § 666 obč.zák. Zaujal názor, že k uzavření smlouvy o nájmu bytu je legitimován vlastník bytu (domu), jehož se nájem bytu týká, nikoliv již ten, kdo má sám věc v nájmu. Nájemce je oprávněn dát věc do podnájmu, přičemž podnájemní vztah má akcesorický charakter a zaniká vždy se vztahem nájemním. Uzavřel, že zanikl-li vztah založený Smlouvou o nájmu domu ke dni 31. 5. 1995, zanikl k témuž dni i vztah podnájemní, a žalovaná užívá od uvedeného data předmětný byt bez právního důvodu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustností se nezabývala a namítla v něm, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyjadřuje přesvědčení, že Smlouva o nájmu bytu je platnou smlouvou, což dovozuje z toho, že Smlouva o nájmu domu, která obsahovala ujednání o tom, že uživatel domu má právo převést svá práva z této smlouvy ohledně výše uvedených bytových a nebytových prostor na jinou osobu . Takovýto převod byl na základě uvedeného zmocnění proveden smlouvou nájemní, nikoliv smlouvou podnájemní; v této souvislosti odkazuje na právní posouzení věci soudem prvního stupně. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně a) v dovolacím vyjádření vyvracela námitky žalované, ztotožnila se s právním posouzením věci odvolacím soudem a uvedla, že dovolání není přípustné. Navrhla, aby bylo jako nedůvodné odmítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 11. prosince 2006, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen o.s.ř. ).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o vyklizení bytu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny. Existence zmíněných vad nebyla tvrzena a ani z obsahu spisu se nepodává.

Dovoláním je uplatněn dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Se zřetelem k právnímu posouzení věci a uplatněnému dovolacímu důvodu (včetně jeho obsahové konkretizace) půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního závěru odvolacího soudu, že v případě Smlouvy o nájmu bytu jde o smlouvu podnájemní ve smyslu § 666 obč.zák., nikoliv o smlouvu o nájmu bytu podle § 685 a násl. obč.zák.

Dovoláním nebyl zpochybněn závěr, že Smlouva o nájmu domu je smlouvou o nájmu ve smyslu ustanovení § 663 a násl. obč.zák., a že tato smlouva je platná.

Z uvedeného vyplývá, že na právní postavení nájemce předmětného domu (v dané věci společnosti P., s.r.o.) je nutno aplikovat obecná ustanovení o nájemní smlouvě, obsažená v části osmé, hlavě sedmé, oddílu prvním až třetím občanského zákoníku. V uvedených ustanoveních je přitom upraven jako jediný institut, na jehož základě může nájemce přenechat předmět nájmu (jeho část) do užívání jinému, právní vztah podnájmu (srov. § 666 obč.zák.); obdobně je tomu i u nájemního vztahu k bytu (srov. § 719 obč.zák.), případně u nájmu nebytových prostor (srov. § 6 zákona č. 116/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Obecně platí, že podnájemní vztah je svou podstatou zvláštním případem nájemního vztahu, na jehož základě nájemce přenechává pronajatou věc (její část), kterou má sám v nájmu, do užívání jinému (podnájemci). Podnájemní vztah se vyznačuje vůči nájemnímu vztahu akcesoritou, tzn., že je na nájemním (hlavním) vztahu závislý, a to co do svého vzniku, obsahu i trvání. Zanikne-li nájemní vztah, zanikne i vztah podnájemní, a to bez zřetele k tomu, z jakého důvodu k zániku nájemního vztahu došlo.

Názor na uvedenou povahu podnájemního vztahu byl vyjádřen i v judikatuře dovolacího soudu, a to pokud jde o podnájem bytu např. v jeho rozsudcích ze dne 16. 5. 2000, sp.zn. 26 Cdo 250/99, ze dne 17. 10. 2002, sp.zn. 26 Cdo 1172/2001, a ze dne 17. 1. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1249/2005, a pokud jde o podnájem nebytového prostoru např. v rozsudku ze dne 30. 6. 2003 sp. zn. 28 Cdo 863/2003, a Nejvyšší soud jej sdílí i v projednávané věci.

Jestliže tedy v projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že Smlouva o nájmu bytu není smlouvou ve smyslu ustanovení § 685 a násl. obč.zák., na niž by se vztahovala zvláštní ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu, ale smlouvou o podnájmu dle § 666 obč.zák., a že podnájemní vztah žalované k bytu zanikl spolu se zánikem nájemního vztahu k domu, je jeho právní posouzení věci správné.

Nejvyšší soud proto aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a zavázal žalovanou, která nebyla v dovolacím řízení úspěšná, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni a) vznikly v souvislosti s podáním vyjádření prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.000,-Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č, 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 627,-Kč, představující 19% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

Protože žalobkyni b) v dovolacím řízení nevznikly (dle obsahu spisu) žádné náklady, dovolací soud rozhodl, že ve vztahu mezi ní a žalovanou, nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 14. prosince 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu