26 Cdo 4787/2007
Datum rozhodnutí: 16.09.2009
Dotčené předpisy:





26 Cdo 4787/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně


Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce m. P., proti žalovaným 1) J. Z., a 2) V. Z., zastoupeným advokátem, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp.zn. 11 C 141/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. března 2007, č.j. 6 Co 375/2007-102, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 11. 2006, č.j. 11 C 141/2005-92 (poté, co jeho předchozí vyhovující rozsudek ze dne


21. 2. 2006, č.j. 11 C 141/2005-26, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 2006, č.j. 6 Co 1257/2006-51, a věc mu byla vrácena


k dalšímu řízení), uložil žalovaným vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 5 ve druhém poschodí domu č.p. 331 v ulici D. v P., sestávající ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství (dále jen předmětný byt nebo byt a předmětný dům ); dále rozhodl o nákladech řízení.


K odvolání žalovaných Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 20. 3. 2007, č.j 6 Co 375/2007-102, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.


Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalobce je vlastníkem předmětného domu, že nájemcem předmětného bytu byl M. K., který v roce 2003 přenechal byt se souhlasem žalobce do podnájmu žalovaným na dobu 1 roku, že k uzavření další podnájemní smlouvy na tutéž dobu došlo v září roku 2004, že jmenovaný dne


. zemřel, že mezi účastníky nebyla uzavřena nájemní smlouva, a že žalovaní odmítají byt vyklidit. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalovaní užívají byt bez právního důvodu. Konstatoval, že neprokázali, že by žili s nájemcem bytu po dobu tří let před jeho smrtí, a že by jejich soužití mělo charakter společné domácnosti ve smyslu § 115 občanského zákoníku v tehdy platném znění (tj. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. dále jen obč.zák. ). Vzhledem k tomu na ně nepřešlo podle § 706 odst. 1 obč.zák. právo nájmu bytu; protože jejich podnájemní vztah skončil uplynutím doby a nesvědčí jim jiný právní důvod užívání bytu, je žaloba důvodná.


Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustností se nezabývali a jako dovolací důvod uplatnili nesprávné právní posouzení věci


(§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), které spatřují v tom, že odvolací soud na jejich případ neaplikoval ustanovení § 3 odst. 1 obč.zák. Namítají, že soud nehodnotil výkon práva žalobce na vyklizení bytu se zřetelem k jejich zdravotnímu stavu, jakož


i k tomu, že oba jsou v invalidním důchodu a nemají možnost zajistit si bydlení. Dovolatelé mají za to, že výkon práva žalobce je v jejich případě nepřiměřeně přísný a je v rozporu s dobrými mravy. Navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Vyjádření k dovolání nebylo podáno.


Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,


a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 20. března 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen o.s.ř. ).


Dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).


Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.


Ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, neboť soud prvního stupně rozhodl ve svém rozsudku, zrušeném usnesením odvolacího soudu, stejně jako v rozsudku, potvrzeném napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, tj. žalobě vyhověl.


Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru,


že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na právním závěru, že na žalobce nepřešlo právo nájmu předmětného bytu podle § 706 odst. 1 obč.zák.


Dovolatelé tento právní závěr nezpochybňují. Nesprávnost právního posouzení věci spatřují v tom, že odvolací soud jim uložil povinnost k vyklizení bytu, aniž by zohlednil výkon práva žalobce z hlediska § 3 odst. 1 obč.zák. Na posouzení této otázky však napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, a proto nelze pro její posouzení shledat dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustným.


Pro úplnost lze poznamenat, že ani prostřednictvím § 3 odst. 1 obč. zák. nelze eliminovat zákonem požadované podmínky pro přechod práva nájmu bytu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 7. 1998, sp.zn. 3 Cdon 86/96, uveřejněný pod č. 151 v časopise Soudní judikatura 21/98, dále např. rozsudky z 12. 4. 2005, sp.zn. 26 Cdo 1261/2004, z 19. 4. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1199/2005, a z 29. 10. 2008, sp.zn. 1105/2007 /ústavní stížnost proti posléze uvedenému rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky z 23. 2. 2009, sp.zn. IV. ÚS 259/2009/).


Protože dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelům právo.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 16. září 2009


Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.


předsedkyně senátu