26 Cdo 4760/2016
Datum rozhodnutí: 14.02.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 4760/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Bytového družstva Kulatý Chodovec , se sídlem v Praze 4 Chodově, Divišovská 2305/24, IČO: 26453592, zastoupeného Mgr. Ing. Petrou Fifkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5 Smíchově, Duškova 164, proti žalované I. H. , P., zastoupené Mgr. Josefem Švandou, advokátem se sídlem v Praze 6 Dejvicích, Buzulucká 678/6, o zaplacení částky 56.734,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 42/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2016, č. j. 17 Co 15/2016-310, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.453,- Kč k rukám Mgr. Josefa Švandy, advokáta se sídlem v Praze 6 Dejvicích, Buzulucká 678/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění:
Žalobce (pronajímatel tam označeného bytu) se domáhal, aby mu žalovaná (nájemkyně bytu) zaplatila nedoplatek na službách souvisejících s užíváním bytu (dále jen služby ) z vyúčtování za léta 2009 v částce 31.738,- Kč a 2010 v částce 24.996,- Kč, obojí s tam uvedeným příslušenstvím.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. září 2015, č. j. 11 C 42/2013-261, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a státu (výrok III.).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. května 2016, č. j. 17 Co 15/2016-310, citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a v nákladovém výroku III. potvrdil a změnil v nákladovém výroku II. jen tak, že výše nákladů řízení činí 65.139,20 Kč a jinak ho i v tomto výroku potvrdil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Odvolací soud s poukazem na tam označená rozhodnutí Nejvyššího soudu dovodil, že dosud nenastala splatnost údajných nedoplatků za služby za léta 2009 a 2010, neboť ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež v odvolacím řízení nedoznala změn, vyplynulo, že za uvedená léta žalobce nepředložil žalované jejich řádné vyúčtování. Zde uvedl, že i kdyby se v důsledku zdůrazňovaných specifik zařízení na vytápění a ohřev vody dal čistě teoreticky překlenout nedostatek ve vyúčtováních v tom smyslu, že nebyly odděleny náklady na vytápění na straně jedné a náklady na ohřev vody na straně druhé, nelze přehlédnout další zásadní nedostatky předložených vyúčtování, které samy o sobě musí vést k závěru, že vskutku nenastala splatnost vyúčtovaných nedoplatků na službách za léta 2009 a 2010. Tak ve vyúčtováních žalobce zcela rezignoval na povinnost řádně odlišit tzv. podlahovou plochu na straně jedné a tzv. započitatelnou podlahovou plochu na straně druhé a především vědomě opomenul svou povinnost užívat vyhláškou č. 372/2001 Sb. předepsané koeficienty určené k zohlednění korekcí za umístění bytu v domě.

Dovolání žalobce (dovolatele) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalovaná prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. dále jen o. s. ř. ), neboť dovolatelem nastolená otázka (splatnosti vyúčtovaných nedoplatků za služby) byla v rozhodovací praxí dovolacího soudu vyřešena, rozhodnutí odvolacího soudu je s ní v souladu a nejde o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Při posuzování rozhodných dovolacích námitek dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů (§ 3074 odst. 1 věta první za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů /dále jen o. z. /, a § 14 odst. 1 věta druhá zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty).
Soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru (od něhož nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci), že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 16. července 1981, sp. zn. Cpj 164/80, uveřejněné pod č. 4/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 9. února 1968, sp. zn. 7 Co 598/67, uveřejněný pod č. 15/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, uveřejněné pod C 2170 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 9. března 2005, sp. zn. 26 Cdo 1742/2005, z 24. června 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007, a nejnověji z 24. května 2016, sp. zn. 26 Cdo 1261/2015 /ústavní stížnosti podané proti naposledy citovaným rozhodnutím Ústavní soud odmítl usneseními z 12. května 2010, sp. zn. IV. ÚS 2495/2009, a z 6. září 2016, sp. zn. I. ÚS 2803/2016/). Nájemce bytu nemůže být v prodlení s placením nedoplatku za služby, dokud mu není ze strany pronajímatele bytu předloženo řádné vyúčtování poskytnutých služeb (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 18 Co 561/2001, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/2003).
V posuzovaném případě nebyla vyúčtování služeb za léta 2009 a 2010 řádná, neboť podle ničím nezpochybněných zjištění v nich nebyla v rozporu s vyhláškou č. 372/2001 Sb. odlišena tzv. podlahová plocha na straně jedné a tzv. započitatelná podlahová plocha na straně druhé a především se v nich nepoužily předepsané koeficienty určené k zohlednění korekcí za umístění bytu v domě. V důsledku jejich absence postrádala vyúčtování některou (některé) z předepsaných náležitostí, což samo o sobě musí vést k závěru, že nenastala splatnost vyúčtovaných nedoplatků, a to bez přihlédnutí k tomu, že ve vyúčtováních nebyly odděleny náklady na vytápění na straně jedné a náklady na ohřev vody na straně druhé, což mělo být důsledkem dovoláním zdůrazňovaných specifik zařízení na vytápění a ohřev vody.
Domáhal-li se dovolatel aplikace § 10 ve spojení s § 3030 o. z., lze uvést, že možnou aplikací § 1 až 14 o. z. na dříve (do 31. prosince 2013) vzniklé právní vztahy (poměry) se Nejvyšší soud již zabýval při výkladu přechodného ustanovení § 3030 o. z. V rozsudku ze dne 16. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněném pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil právní závěr, že toto ustanovení nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení § 1 až 14 o. z.
Lze uzavřít, že je v souladu s ustálenou soudní praxí právní názor, že nejsou-li vyúčtování za služby řádná, nejsou způsobilá vyvolat splatnost nedoplatků z nich plynoucích.
Vzhledem k dalším dovolacím námitkám nelze ani přehlédnout, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 14. 2. 2017 JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu