26 Cdo 4760/2015
Datum rozhodnutí: 24.11.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, § 243b o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, § 104 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



26 Cdo 4760/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné BEZNOSKA, s.r.o. , se sídlem v Kladně Kročehlavech, Dělnická 2727, identifikační číslo osoby 43774946, zastoupené JUDr. Ing. Věrou Novákovou, advokátkou se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, proti povinnému P. S. , K. K., zastoupenému JUDr. Renátou Ernestovou, advokátkou se sídlem v Kladně - Vrapicích, Na Vítku 105, pro 50 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 51 EXE 23/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2013, č. j. 28 Co 181/2013-149, a proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 18. února 2013, č. j. 51 EXE 23/2012-95, takto:

I. Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2013, č. j. 28 Co 181/2013-149, se odmítá .
II. Řízení o dovolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 18. února 2013, č. j. 51 EXE 23/2012-95, se zastavuje .
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 28. 6. 2013, č. j. 28 Co 181/2013-149, jímž bylo usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 2. 2013, č. j. 51 EXE 23/2012-95, ve výroku o zamítnutí návrhu povinného na ustanovení opatrovníka potvrzeno a ve výroku o osvobození od soudních poplatků změněno tak, že se povinnému uvedená výhoda pro řízení o nařízení exekuce přiznává, odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 dále o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení § 241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). K projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na § 237 o. s. ř., aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v § 237 o. s. ř. je dle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelem namítaná vada řízení před odvolacím soudem a soudem prvního stupně (nejednotná aplikace zákona v otázce ustanovení zástupce či opatrovníka v různých fázích téhož řízení) nemůže sama o sobě dovolací důvod či předpoklad přípustnosti dovolání založit. Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Povinný napadl dovoláním výslovně také usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 2. 2013, č. j. 51 EXE 23/2012-95. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. listopadu 2015

JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu