26 Cdo 476/2005
Datum rozhodnutí: 26.10.2005
Dotčené předpisy: § 232 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




26 Cdo 476/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobců a) V. Š., a b) S. Š., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) V. R., a 2) K. R., zastoupeným advokátkou, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 17 C 116/2003, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2003, č. j. 19 Co 615/2003-37, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2003, č. j. 19 Co 615/2003-37, pokud jím bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. listopadu 2003, č. j. 17 C 116/2003-23, ve výroku o odmítnutí žaloby na obnovu řízení, a v nákladovém výroku, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. listopadu 2003, č. j. 17 C 116/2003-23, ve výroku o odmítnutí žaloby na obnovu řízení a v nákladovém výroku, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaní doručili dne 28. května 2003 Obvodnímu soudu pro Prahu 6 (dále též jen soud prvního stupně ) žalobu na obnovu řízení, v níž uvedli, že v zákonem stanovené lhůtě podávají návrh na povolení obnovy řízení ve věci o vyklizení bytu vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod č. j. 17 C 14/2000 v souladu s ustanovením § 228 odst. 1 písm. a/ a b/ . V žalobě rovněž uvedli, že důvody žaloby a skutečnosti svědčící o včasném podání žaloby budou doplněny následně bez zbytečného odkladu . Dne 2. října 2003 pak soudu prvního stupně doručili návrh na odklad výkonu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. května 2002, sp. zn. 17 C 14/2000, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2003, sp. zn. 19 Co 429/2002.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 9. června 2003, č. j. 17 C 116/2003-3, žalované vyzval, aby do deseti dnů od doručení usnesení žalobu na obnovu řízení doplnili a v doplňujícím podání označili rozhodnutí, proti němuž žaloba směřuje, uvedli důvod žaloby (ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a/ či b/ o.s.ř.), vylíčili skutečnosti svědčící o včasném podání žaloby, označili důkazy, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, a uvedli, čeho se domáhají. Současně je poučil podle § 43 odst. 2 o.s.ř. o tom, že nebude-li žaloba na obnovu řízení ve stanovené lhůtě doplněna, soud ji usnesením odmítne.

V doplňujícím podání doručeném soudu prvního stupně dne 26. června 2003 žalovaní mimo jiné uvedli, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6.5.2002 (č. j. 17 C 14/2000 ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 237.9.2002 /správně ze dne 27.9.2002/) jim byla uložena povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobcům do šesti měsíců od právní moci rozsudku byt č. 9, I. kategorie, umístěný ve třetím nadzemním podlaží domu č. p. 454 v P., na stavební parcele č. 901, v katastrálním území V., obec h. m. P., sestávající ze dvou pokojů, kuchyně, předsíně, WC, koupelny, spíže, balkonu a sklepa (dále jen předmětný byt , resp. byt ), že na základě dalšího zkoumání bylo zjištěno, že z rozhodného období se dochovala ve vlastnictví RNDr. M. R. korespondence z té doby , že k prokázání svých tvrzení (tvrzení, že sice byli spoluvlastníky nemovitosti určené k trvalému bydlení, avšak že v rozhodném období nebyl v této nemovitosti volný byt) navrhují provedení důkazu korespondencí vedenou svědkem RNDr. M. R., který vypovídal dne 3.5.2000 spisem č. j. 17 C 14/2000 protokolem ze dne 3.5.2000 . V dalším doplňujícím podání doručeném soudu prvního stupně dne 11. července 2003 navrhli, aby k tam uvedeným okolnostem byl slyšen svědek Dr. T. V.

Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 7. listopadu 2003, č. j. 17 C 116/2003-23, odmítl žalobu na obnovu řízení (ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 17 C 14/2000), zamítl návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 6. května 2002, č. j. 17 C 14/2000-132, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2003, č. j. 19 Co 429/2002-159, kterým byla žalovaným uložena povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený žalobcům odevzdat do šesti měsíců od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Ve vztahu k žalobě na obnovu řízení soud prvního stupně v citovaném usnesení uvedl, že ani ve lhůtě stanovené v usnesení ze dne 9. června 2003, č. j. 17 C 116/2003-3, žalovaní neodstranili vady žaloby spočívající v chybějícím označení rozhodnutí, které je žalobou napadáno, a v chybějícím vylíčení skutečností svědčících o včasném podání žaloby. Podle soudu prvního stupně jde o nedostatky žaloby, pro něž nelze v řízení pokračovat, a proto byla žaloba na obnovu řízení odmítnuta.

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. prosince 2003, č. j. 19 Co 615/2003-37, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Ve vztahu k žalobě na obnovu řízení odvolací soud konstatoval, že v žalobě a ani v doplňujícím podání není uvedeno, kdy žalobou napadené rozhodnutí nabylo právní moci, nejsou zde vylíčeny skutečnosti svědčící o včasném podání žaloby a chybí označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána; proto se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že byly naplněny předpoklady pro odmítnutí žaloby na obnovu řízení podle § 43 odst. 2 o.s.ř.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost výslovně opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3/ o.s.ř. a § 238 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř. ). Z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) vyplývá, že směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby na obnovu řízení. Namítli, že odvolací soud jim odňal právo na spravedlivý proces tím, že nebyli řádně poučeni ve smyslu ustanovení § 5 a § 15 o.s.ř. . Mají rovněž za to, že odvolací soud nepostupoval správně a nezjistil úplně skutkový stav věci, a to zejména z hlediska odstranění vad podaného návrhu . Tak včasnost žaloby vyplývá z toho, že nové důkazy běžná korespondence vedená svědkem RNDr. M. R., nemohla být použita k důkazu, neboť se jedná o vlastnictví jiné osoby a podléhá listovnímu tajemství a žalovaní neměli o této korespondenci nejmenší ponětí . V doplňujícím podání bylo podle dovolatelů označeno rozhodnutí, proti němuž žaloba směřovala, a byly zde také označeny důkazy k prokázání důvodnosti žaloby. Dovolatelé jsou přesvědčeni, že odvolací soud postupoval zcela formálně, neboť do odůvodnění potvrzujícího rozhodnutí převzal formulace užité soudem prvního stupně. Formálnost v přístupu odvolacího soudu je podle názoru dovolatelů patrna také z toho, že nedostatkem bránícím v pokračování řízení mělo být rovněž neuvedení data právní moci žalobou napadeného rozhodnutí. Dovolatelé vyjádřili přesvědčení, že žaloba na povolení obnovy řízení neměla takové vady, pro které nebylo možné v řízení pokračovat . Podle dovolatelů jde v dané věci o otázku zásadního právního významu, a to v souvislosti s tím, že ve věci rozhodoval v prvním stupni soudce, proti kterému byla uplatněna námitka podjatosti . Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je podle § 239 odst. 3 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); proto se již nezabýval přípustností dovolání z pohledu ustanovení, o něž ji opřeli dovolatelé. Poté přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

I když dovolatelé výslovně neoznačují uplatněný dovolací důvod, jsou dovolací argumenty z obsahového hlediska (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) podřaditelné dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.

O nesprávné právní posouzení věci ve smyslu citovaného ustanovení jde tehdy, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo správně určenou právní normu nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Žaloba na obnovu řízení musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá. (srov. § 232 odst. 1 o.s.ř.). Zbývá dodat, že podle § 42 odst. 4 věty první o.s.ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.

Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (§ 43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (§ 43 odst. 2 o.s.ř.).

V projednávané věci zvolil soud prvního stupně shora uvedený postup (postup podle § 43 odst. 1 a 2 o.s.ř.), jehož výsledkem bylo doplnění žaloby na obnovu řízení podáními žalovaných, která byla doručena soudu prvního stupně 26. června 2003 a 11. července 2003. Dovolací soud s přihlédnutím k obsahu citovaných podání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) zastává na rozdíl od soudů obou stupňů názor, že z doplněné žaloby na obnovu řízení jednoznačně vyplynulo, že žalovaní se domáhali obnovy řízení ve věci vyklizení bytu vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 17 C 14/2000; ostatně pokyn k připojení citovaného spisu vydal soud prvního stupně již v měsíci září 2003. Podle přesvědčení dovolacího soudu jsou v doplněné žalobě označeny důkazy k prokázání důvodnosti žaloby (korespondence RNDr. M. R., svědecká výpověď Dr. T. V.) a zároveň jsou v ní obsaženy údaje týkající se zachování subjektivní lhůty k podání žaloby na obnovu řízení (§ 233 odst. 1 o.s.ř.). Navíc nelze ztratit ze zřetele, že uvedená lhůta je lhůtou procesní, pro jejíž zachování je zapotřebí, aby posledního dne lhůty bylo podání učiněno u soudu nebo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.); běh této lhůty nemůže skončit dříve než uplynou tři měsíce od právní moci napadeného rozhodnutí. V této souvislosti pak nelze přehlédnout, že v posuzovaném případě byla žaloba na obnovu řízení soudu prvního stupně doručována prostřednictvím pošty (soudu prvního stupně nebyla doručena osobně), z obsahu spisu ovšem nevyplývá, kdy byla příslušná zásilka podána k poštovní přepravě, doručena byla dne 28. května 2003 a přitom rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. května 2002, č. j. 17 C 14/2000-132 (ve znění opravného usnesení ze dne 27. září 2002, č. j. 17 C 14/2000-148), ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2003, č. j. 19 Co 429/2002-159, nabyl právní moci (§ 159 o.s.ř.) dne 25. února 2003. Jde-li o vytýkanou absenci údaje týkajícího se data právní moci žalobou napadeného rozhodnutí, lze pouze dodat, že tento údaj nepatří mezi náležitosti žaloby na obnovu řízení (ve smyslu § 232 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 42 odst. 4 o.s.ř.); kromě toho je jednoduše zjistitelný ze spisu sp. zn. 17 C 14/2000 Obvodního soudu pro Prahu 6.

Z řečeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl uplatněn opodstatněně. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), napadené usnesení zrušil v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí; protože důvody, pro které bylo zrušeno (v tomto rozsahu) usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud (opět v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí) i je a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, § 243b odst. 3 a § 243b odst. 6 o.s.ř.).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).



Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. října 2005

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu