26 Cdo 4682/2015
Datum rozhodnutí: 10.02.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



26 Cdo 4682/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce JUDr. Ing. Petra Ševčíka , advokáta se sídlem v Kralupech nad Vltavou Lobečku, Cesta brigádníků 819, jako insolvenčního správce dlužníka Alians Finance Group s.r.o., se sídlem v Praze 2 Vinohradech, Londýnská 379/73, IČO: 28470389, proti žalovanému P. Ch. , zastoupenému Mgr. Ivou Frömlovou, advokátkou se sídlem v Praze 2 Novém Městě, Legerova 1820/39, o zaplacení částky 291.048,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 193/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2015, č. j. 64 Co 2/2015-148, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2015, č. j. 64 Co 2/2015-148, odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 293/2013 Sb. dále opět jen o. s. ř. ), neboť v něm neuplatnil (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 241b odst. 3 o. s. ř.), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilé důvody, jejichž prostřednictvím jednak namítl vady (odvolacího) řízení (neboť nenastolil žádnou otázku týkající se výkladu procesního předpisu, přičemž takovou otázku nelze dovodit ani z obsahu dovolání) a jednak brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá zjištění rozhodná pro skutkový závěr, že žalovaný provedl (financoval) rekonstrukci bytové jednotky, jíž měl pronajatou od dlužníka. Vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jeho názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit, pak nabídl též pro posouzení otázky platnosti dohody o vypořádání investice žalovaného do předmětu nájmu. V této souvislosti lze vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu podotknout, že citovanou dohodou si účastníci nájemního poměru nesjednali nájemné z bytu v jiné formě než v podobě peněžitého plnění, jak se dovolatel snaží podsouvat, ani si neujednali fikci zaplacení reálně nikdy neuhrazeného nájemného, jak v dovolání rovněž naznačuje; skutečný význam uvedené dohody spočíval v tom, že investice, kterou měl žalovaný vynaložit na rekonstrukci pronajaté bytové jednotky, mu bude kompenzována tím, že po určitou dobu trvání nájemního poměru nebude povinen platit z ní dlužníku nájemné.

Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že v dovolání nebyl způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. vymezen způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Přitom tuto vadu (nedostatek vymezení /způsobilého/ dovolacího důvodu), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Z toho současně vyplývá, že vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), dovolatel, jde-li o věc samu, nepřípustně vztáhl k vadám řízení, resp. jinému skutkovému stavu věci, než jak byl zjištěn odvolacím soudem.

Směřuje-li dovolání též proti nákladovému výroku napadeného rozsudku, je namístě předeslat, že pro účely posouzení přípustnosti dovolání proti rozhodnutí o peněžitém plnění není se zřetelem k ustanovení § 242 odst. 1 o. s. ř. rozhodné, o jaké částce odvolací soud dotčeným výrokem rozhodl, nýbrž to, v jakém rozsahu je jeho rozhodnutí o příslušném peněžitém plnění zpochybněno. Dovolání proti citovanému nákladovému výroku není objektivně přípustné (§ 237, § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), jelikož dovolatel jej s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41a odst. 2 o. s. ř.) napadl nanejvýš v rozsahu částky 41.745,- Kč (tj. rozdíl mezi částkou 77.319,- Kč přisouzenou nákladovým výrokem a částkou 35.574,- Kč /představovanou podle dovolatele třemi úkony právní služby po 9.500,- Kč, třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 300,- Kč a 21 % daní z přidané hodnoty ve výši 6.174,- Kč/), tedy ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000,- Kč, přičemž nejde o žádný z případů vylučujících podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. tam nastavené omezení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. února 2016

JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu