26 Cdo 4568/2010
Datum rozhodnutí: 16.11.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009, § 711 odst. 2 písm. c) obč. zák. ve znění od 31.03.2006




26 Cdo 4568/2010


U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce P. Š. , zastoupeného Mgr. Janem Rottem, advokátem se sídlem v Praze 2, Americká 35, proti žalované GRA.CLO nemovitosti alfa s.r.o. , se sídlem v Praze 5, Vodní 9, IČ: 49689321, zastoupené Mgr. Soňou Červinkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1 Starém Městě, Haštalská 27, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 244/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2009, č. j. 21 Co 396/2009-74, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.300,- Kč k rukám Mgr. Jana Rotta, advokáta se sídlem v Praze 2, Americká 35, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. prosince 2008, č. j. 24 C 244/2007-54, vyhověl žalobě a určil, že je neplatná výpověď žalované, doručená dne 2. března 2007, z nájmu žalobce k bytu č. 4, II. kategorie, nacházejícímu se ve II. podlaží domu čp. 528 v ulici Vodní, č. or. 9, P. a sestávajícímu se ze 4 pokojů, kuchyně, předsíně, koupelny, WC, komory, spíže a sklepa (dále jen předmětný byt , resp. byt ); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. listopadu 2009, č. j. 21 Co 396/2009-74, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze jej v daném případě zpochybnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř.) odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že není naplněn uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. c/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen obč. zák. ), a to přesto, že žalobce má vedle předmětného bytu ještě dům č. p. 2 v k. ú. Tis u B. nacházející se na stavební parcele 5/1, jejíž výměra činí 1.341 m2 (dále jen dům v T. ). Podle názoru soudů obou stupňů je tomu tak proto, že na žalobci nelze vzhledem ke zjištěným okolnostem spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt (§ 711 odst. 2 písm. c/ obč. zák.). Z provedených důkazů bylo totiž mimo jiné zjištěno, že v předmětném bytě žije žalobce se dvěma zletilými dcerami, navíc má ve střídavé péči nezletilého syna F., který navštěvuje základní školu, Dům v T., který i po částečné rekonstrukci užívá k rekreaci, je vzdálen od P. cca 100 km a vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu žalobce nepřipadá v úvahu jeho dojíždění za prací do Prahy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen o.s.ř. ), neboť rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci. Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., který dovolatelka rovněž uplatnila.

Při posuzování otázky naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. c/ obč. zák. lze vycházet z judikatury, na níž se soudní praxe ustálila při výkladu ustanovení § 711 odst. 1 písm. g/ zákona č. 40/1964 Sb., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. dále jen obč. zák. před novelou (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 20. května 2008, sp. zn. 26 Cdo 2777/2007, a z 10. listopadu 2009, sp. zn. 26 Cdo 5383/2008).

Z ustanovení § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák. před novelou (nyní § 711 odst. 2 písm. c/ obč. zák.) vyplývá, že výpovědní důvod podle citovaného ustanovení není naplněn, nelze-li na nájemci spravedlivě požadovat , aby užíval pouze jeden ze dvou či více bytů, které má. Soudní praxe a to i s přihlédnutím ke znění § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák. se ustálila v názoru, že musí jít o stav, kdy nájemce užívá dva či více bytů k účelu, k němuž je byt určen, tj. k bydlení, a přitom na něm z objektivního hlediska nelze spravedlivě požadovat, aby svou potřebu bydlení uspokojoval užíváním pouze jednoho bytu. O takovou situaci v projednávané věci evidentně nejde, neboť žalobce užívá k bydlení pouze předmětný byt.

Ustálená soudní praxe (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 18. května 2004, sp. zn. 26 Cdo 107/2004, uveřejněné pod C 2685 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 24. června 2004, sp. zn. 26 Cdo 761/2003, z 1. února 2005, sp. zn. 26 Cdo 909/2004, a 12. července 2007, sp. zn. 26 Cdo 1837/2006) však rovněž dovodila, že ustanovení § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák. je třeba vyložit a aplikovat tak, aby bylo dosaženo spravedlivého uspořádání vztahů pronajímatele a nájemce, a mimo jiné též eliminován stav, kdy nájemce na úkor pronajímatele sám využívá výhod regulovaného nájemného a svou vlastní nemovitost, v níž by bez obtíží mohl uspokojovat svou bytovou potřebu, pronajímá za tržní nájemné, resp. svůj další nájemní byt za těchto pro něj výhodných podmínek např. podnajímá. O obdobnou situaci (a tudíž o výpovědní důvod ve smyslu § 711 odst. 2 písm. c/ obč. zák./) jde i v případě, kdy nájemce na úkor pronajímatele sám využívá výhod nájemního bydlení a přitom by mohl objektivně vzato užívat byt v nemovitosti, kterou vlastní relativně dlouhou dobu a kterou nijak nevyužívá přes to, že tato nemovitost by byla způsobilá jeho bytovou potřebu uspokojit. Ani o tyto situace v posuzovaném případě nejde, neboť dům v T. užívá žalobce k rekreaci.

V rozsudku ze dne 11. října 2000, sp. zn. 26 Cdo 2471/99, uveřejněném pod č. 4 v sešitě č. 1 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, Nejvyšší soud České republiky mimo jiné dovodil, že na nájemcích (jimž byla dána výpověď z nájmu bytu z důvodu podle § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák.) lze spravedlivě požadovat, aby užívali byt v nemovitosti vlastnicky náležející žalované, neboť měli objektivně možnost zajistit si v této nemovitosti pro sebe vyhovující bytové podmínky, a pokud tak neučinili, nelze tuto skutečnost zohlednit k tíži žalobce vlastníka nemovitosti, v níž se nachází byt, z něhož dostali žalovaní výpověď. V uvedeném rozhodnutí byl dále vyjádřen názor (na nějž v dovolání odkázala dovolatelka), že při hodnocení, zda lze na nájemci spravedlivě požadovat, aby k bydlení užíval pouze jeden byt, není bez významu okolnost, po jakou dobu stav užívání dvou (více) bytů trvá a zda (příp. jaké) činí nájemce kroky k vyřešení své bytové situace. V ustálené soudní praxi však není pochyb ani o tom, že neužívá-li nájemce svou vlastní nemovitost k uspokojení svých bytových potřeb pro nevyhovující bytové podmínky a bylo-li příčinou tohoto stavu, že nájemce (který nemovitost v takovém stavu již nabyl) si ji rozhodl ponechat jen pro účely rekreace, pak nelze mít za to, že jde o případ, kdy na nájemci lze spravedlivě požadovat, aby užíval jen jeden ze dvou bytů (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 24. června 2008, sp. zn. 26 Cdo 3172/2006, uveřejněný pod č. 46 v sešitě č. 4 z roku 2009 časopisu Soudní judikatura, a z 5. srpna 2010, sp. zn. 26 Cdo 3175/2009). O obdobnou situaci jde i v případě, kdy nájemce si takovou nemovitost pořizoval nikoli pro účely trvalého bydlení (neměl v úmyslu opustit místo, kde se nachází nájemní byt, a přestěhovat se do takto nabyté nemovitosti), nýbrž pouze pro účely rekreace, a pro tyto účely ji (byť zrekonstruovanou) dlouhodobě užívá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. května 2011, sp. zn. 26 Cdo 3482/2010).

Při posouzení otázky naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. c/ obč. zák. postupoval odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou, jestliže při úvaze, zda na žalobci lze spravedlivě požadovat, aby užíval k bydlení pouze dům v T., zohlednil shora popsané okolnosti na jeho straně. Bez ohledu na uvedené však nelze ztratit ze zřetele především to, že dům v T. užívá žalobce dlouhodobě, a to i po částečné rekonstrukci, pouze k rekreaci. Odvolací soud se proto od shora citované judikatury neodchýlil, pokud na základě zjištěných okolností dovodil, že na žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby užíval (k bydlení) pouze dům v T. (který používá k rekreaci).

Zbývá dodat, že dovolatelčin odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 26 Cdo 3407/2007 je nepřípadný pro naprosto odlišný skutkový stav; zatímco v uvedené věci žalovaný dům v L. ke svému bydlení nepotřeboval, vůbec ho neužíval a hodlal ho prodat, bylo v projednávané věci prokázáno, že žalobce od počátku užívá dům v T., a to i po rekonstrukci, pro (rodinnou) rekreaci. Lze uzavřít, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nebyl užit opodstatněně.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatelku, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3 a § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Brně dne 16. listopadu 2011

JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu