26 Cdo 4560/2016
Datum rozhodnutí: 04.04.2017
Dotčené předpisy: § 80 písm. c) o. s. ř.




26 Cdo 4560/2016
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyně MICHAEL - Střední škola a Vyšší odborná škola reklamní a umělecké tvorby, s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Machkova 1646/1, IČO 25607375, zastoupené Mgr. Martinem Láníkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, proti žalované městské části Praha 11 , se sídlem v Praze 4, Ocelíkova 672/1, IČO 00231126, o určení existence pohledávek, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 C 120/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2016, č. j. 20 Co 398/2015-164, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. května 2015, č. j. 29 C 120/2013-113, takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2016, č. j. 20 Co 398/2015-164, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. května 2015, č. j. 29 C 120/2013-113, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. II. Řízení o dovolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. května 2015, č. j. 29 C 120/2013-113, se zastavuje . O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 5. 2015, č. j. 29 C 120/2013-113, určil, že neexistují pohledávky žalované vůči žalobkyni na nájemném za roky 2009 až 2013 v celkové výši 7.763.746,06 Kč, neboť zanikly jednostrannými zápočty žalobkyně (výrok I.), a že žalobkyně má za žalovanou pohledávku z nájemní smlouvy na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 14.947.907,64 Kč (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III. a IV.).

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 1. 2016, č. j. 20 Co 398/2015-164, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle kterých uzavřely účastnice dne 2. 12. 2008 nájemní smlouvu č. NS 9290/N, ve znění dodatků 1 3, jejímž předmětem byl objekt, k. ú. Ch. v P. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 8. 2045 a nájemné činilo 1. 500.000 Kč za rok s tím, že výše nájemného bude valorizována podle míry inflace od 1. 4. každého následujícího kalendářního roku. V článku XV této nájemní smlouvy se strany mimo jiné dohodly, že nájemce provede po projednání s pronajímatelem vlastním jménem a na vlastní náklad změny a opravy předmětu nájmu, že nebude-li určeno jinak, nájemce všechny práce a dodávky, jejichž předpokládaná hodnota přesáhne částku 2.000.000 Kč v případě dodávek a služeb a 6.000.000 Kč v případě stavebních prací zadá způsobem podle právních předpisů o zadávání veřejných zakázek (bod 2) a že pronajímatel uhradí nájemci prokázané a účelně vynaložené náklady na jím schválené práce a dodávky do výše 50.000.000 Kč tak, že tyto náklady budou započítávány proti platbám nájemného s tím, že předmětem zápočtu bude po dobu dvanácti let od uzavření smlouvy částka představující celou splátku nájemného a po uplynutí této doby částka představující polovinu splátky nájemného. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně shledal, že žalobkyni svědčí naléhavý právní zájem na určení neexistence pohledávek žalované v závislosti na provedených jednostranných zápočtech oproti nájemnému za posuzované období (za roky 2009 - 2013) a rovněž na určení výše pohledávky na náhradu vynaložených nákladů [§ 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., dále jen o. s. ř. ]. V této souvislosti uvedl, že žalobkyně nemá možnost žalovat na plnění, dochází-li k zániku pohledávek na nájemném jednostrannými zápočty, proto se jeví rozhodnutí o určení výše vzájemných pohledávek jako způsobilé předejít sporům účastníků ohledně nájemného. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně i v závěru, že žalobkyně má ve smyslu článku XV bodu 3. nájemní smlouvy za žalovanou pohledávku z titulu účelně vynaložených nákladů na změnu předmětu nájmu, jejíž výše byla v řízení prokázána znaleckým posudkem, proto nepovažoval za významné, zda byly splněny ostatní podmínky dohodnuté v nájemní smlouvě (postup podle právních předpisů o veřejných zakázkách či formální náležitosti účetních dokladů).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, ve kterém zpochybnila otázku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť dle jejího názoru nemůže odstranit další spory mezi účastnicemi. Dále namítala, že soudy obou stupňů se odchýlily od koncepce (obsahu) nájemní smlouvy, protože nezkoumaly, zda byly splněny všechny smlouvou stanovené podmínky pro zápočet žalovanou vynaložených nákladů na změny a opravy předmětu nájmu oproti nájemnému, a za jediné hledisko považovaly výši účelně vynaložených nákladů. Navrhla, aby rozhodnutí obou soudů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ztotožnila se závěry odvolacího soudu. Měla za to, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán reálnou obavou, že v případě neuhrazení nájemného by mohlo dojít ze strany žalované k ukončení nájmu, což by pro žalobkyni jako školu mělo dalekosáhlé důsledky, přičemž spory mezi účastnicemi nebylo možné odstranit jinak. Výše účelně vynaložených nákladů byla v řízení prokázána znaleckým posudkem, který vycházel z řádně vedeného účetnictví žalobkyně i rozsahu a kvality provedených stavebních prací. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř. , a zjistil, že dovolání je podáno v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnou osobou (účastníkem řízení), jež je zastoupena osobou s právnickým vzděláním (§ 241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Dovolání je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

S ohledem na ustanovení § 3074 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z. ), je třeba souzenou věc posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák. ).

Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad z obsahu spisu nevyplývá. Poukazovala-li dovolatelka na nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, napadené rozhodnutí tvrzenou vadou netrpí, jelikož je zřejmé, z jakého skutkového stavu odvolací soud vyšel i jaké právní závěry učinil.
Podle ustálené judikatury naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat o splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř. (srov. například rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971 sp. zn. 2 Cz 8/1971, uveřejněný pod číslem 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobci domáhají (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1997, pod číslem 21).
V projednávané věci s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu je zřejmé, že se žalobkyně podanou určovací žalobou (§ 80 písm. c/ o. s. ř.) snaží vytvořit pevný právní základ v rámci dlouhotrvajících sporů mezi účastníky ohledně sporných zápočtů na nájemném a otázky výše vynaložených nákladů a předejít sporu o zaplacení nájemného, příp. i výpovědi z nájmu, přičemž žalobu o splnění povinnosti k dispozici nemá. Proto podaná určovací žaloba splňuje shora uvedená kritéria preventivního charakteru a eliminace budoucích sporů a na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem, ovšem jen v rozsahu, v němž jsou vzájemné pohledávky mezi účastnicemi sporné.
Žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně i v odvolání poukazovala na to, že částku 6.399.787 Kč na vynaložených nákladech a v této výši provedené zápočty uznává a že uzná i další částku 2.906.526,06 Kč, nejde-li o duplicitní plnění, avšak odvolací soud (ani soud prvního stupně) při posuzování naléhavého právního zájmu k této skutečnosti nepřihlédl. Bude proto třeba opětovně posoudit otázku naléhavého právního zájmu s přihlédnutím ke spornosti vzájemných pohledávek mezi účastnicemi, tedy vyjasnit, v jaké výši je vůbec pohledávka, jejíhož zániku a určení se žalobkyně domáhá, sporná.
Dovolatelce lze přisvědčit i v tom, že při určení výše vynaložených nákladů na změnu předmětu nájmu a její opravu odvolací soud (ani soud prvního stupně) nerespektoval obsah nájemní smlouvy (článek XV) a výši těchto nákladů stanovil na základě znaleckého posudku Ing. Jana Beneše, který ovšem vyčíslil výši nákladů způsobem, jenž obsahu uzavřené nájemní smlouvy a jejích dodatků neodpovídá. Dovolací soud k tomu uvádí, že článek XV nájemní smlouvy je svou podstatou dohodou o úhradě nákladů spojených se změnou věci provedené se souhlasem pronajímatele ve smyslu § 667 odst. 1 obč. zák. a dohodou o úhradě nákladů vynaložených při opravě věci ve smyslu § 669 obč. zák. Protože obě uvedená ustanovení mají dispozitivní charakter, mohou se strany o úhradě těchto nákladů dohodnout odchylně od zákonem provedené úpravy, což se v dané věci stalo. To však znamená, že úhrada vynaložených nákladů se bude řídit obsahem uzavřené nájemní smlouvy, kterou je třeba respektovat a výši vynaložených nákladů způsobilých k započtení proti nájemnému určit v ní dohodnutým postupem.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud toto rozhodnutí zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 4) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Řízení o dovolání žalované, které směřuje výslovně i proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 5. 2015, č. j. 29 C 120/2013-113, Nejvyšší soud České republiky pro nedostatek funkční příslušnosti podle ustanovení § 243b a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003 sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. dubna 2017 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu