26 Cdo 4519/2016
Datum rozhodnutí: 15.03.2017
Dotčené předpisy: § 2 písm. c) předpisu č. 72/1994Sb., § 2 písm. g) předpisu č. 72/1994Sb., § 4 předpisu č. 72/1994Sb.



26 Cdo 4519/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek Sportovní 20 , se sídlem v Praze 10, Sportovní 845/20, IČO 26763168, zastoupeného Mgr. Vojtěchem Komínkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Eliášova 922/21, proti žalovanému Lidovému bytovému družstvu Praha 10 , se sídlem v Praze 10, Slovinská 597/10, IČO 48030627, o 1.712.048,47 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 172/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2015, č. j. 95 Co 702/2014-145, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 5. 2014, č. j. 23 C 172/2011-107, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 8. 2014, sp. zn. 23 C 172/2011-115, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1.193.610,53 Kč s příslušenstvím (výrok I.), v částce 518.437,94 Kč žalobu zamítl (výrok II.) a současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).
K odvolání žalobce i žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 8. 2015, č. j. 95 Co 702/2014-145, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.245.616,47 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 11. 6. 2010 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v částce 117.216 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a ohledně částky 349.216 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání (výrok III.). Zamítnutí žaloby v částce 117.2016 Kč s příslušenstvím, představující příspěvek žalobce jako vlastníka na správu, údržbu a opravy jednotky č. 845/105 za období od května 2007 do prosince 2009 (3.663 Kč měsíčně) odvolací soud odůvodnil tím, že předmětná jednotka je ve skutečnosti půdní prostor, jenž se nachází bezprostředně pod lomenou střechou domu a vyplňuje prostor mezi stropem posledního podlaží a krovem, je prázdný a je využíván společně jako skladiště nepotřebných věcí, případně jako sušárna prádla, přičemž v daných prostorách nebyla kolaudována žádná jednotka. Vzhledem k charakteru těchto prostor jde o společné části domu. Uzavřel, že jednotky sice vymezuje svým prohlášením vlastník budovy, avšak jednotku nelze vymezit, pokud není v předcházejícím stavebním řízení určen účel jejího užívání. Uvedená jednotka tak byla vymezena v rozporu s ustanovením § 2 písm. c) a g) zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání (jímž napadl zamítavý výrok II), které není přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř. , neboť odvolací soud posoudil rozhodnou právní otázku (vznik vlastnického práva k nebytové jednotce zapsané v katastru nemovitostí a vymezené v rozporu s § 2 písm. c) a g) zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů na základě prohlášení vlastníka) s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby byla posouzena jinak.
S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 2 věta za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z. ), je třeba souzenou věc posuzovat podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů.
Podle § 2 písm. c) zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, je nebytovým prostorem místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k jiným účelům než k bydlení; nebytovými prostory nejsou příslušenství bytu nebo příslušenství nebytového prostoru ani společné části domu.
Nejvyšší soud již v minulosti uvedl, že společné části domu nelze bez dalšího vymezit jako jednotku. Samotný zápis takto vymezené jednotky do katastru nemovitostí neznamená, že zapsané právo existuje. Jestliže zápisy v katastru neodpovídají skutečnosti, má skutečnost převahu nad zápisem uvedeným v katastru nemovitostí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 4670/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2980/2005). Závěr odvolacího soudu o tom, že jednotka č. 845/105 nevznikla pro rozpor se zákonem, neboť se jedná o půdní prostor, který je ze své podstaty v souladu s § 2 písm. g) zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, společnou částí domu, přestože bylo vlastnické právo k němu vloženo do katastru nemovitostí, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Tento závěr sdílí i odborná literatura s odůvodněním, že z technického řešení a funkce půdního prostoru plyne, že není prostorem určeným k určitému způsobu užívání, neboť se jedná o prostor, který z hlediska stavebnětechnického vznikl pod střešní konstrukcí domu, kterou je ohraničen a ve spojení s ní je společnou částí domu sloužící ke společnému užívání, a to bezvýjimečně všem uživatelům jednotek v domě, tzn. jedná se o společnou část domu, která je ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek v domě, podobně jako základy nebo hlavní svislé a vodorovné konstrukce (srov. Schödelbauerová, P.: Zákon o vlastnictví bytů. Komentář. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR).
Za této situace dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolaní žalobce odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. března 2017

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu