26 Cdo 4483/2015
Datum rozhodnutí: 26.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



26 Cdo 4483/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce S. O. , zastoupeného JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem v Prostějově, Sádkách 1605/2, proti žalované V. L. , zastoupené Mgr. Janou Štěpánovou, advokátkou se sídlem v Brně Zábrdovicích, Ponávce 185/2, o zaplacení částky 63.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 9/2013, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. ledna 2015, č. j. 19 Co 417/2014-81, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.577,- Kč k rukám JUDr. Ing. Ondřeje Lichnovského, advokáta se sídlem v Prostějově, Sádkách 1605/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu za dobu specifikovanou v žalobě dlužné nájemné a úhradu za služby související s užíváním tam specifikovaného bytu v celkové částce 63.500,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím.

Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. března 2014, č. j. 46 C 9/2013-69, žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 63.500,- Kč s tam specifikovaným příslušenstvím a na nákladech řízení k rukám jeho zástupce částku 23.805,- Kč.

K odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 16. ledna 2015, č. j. 19 Co 417/2014-81, citovaný rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. v části týkající se lhůty k plnění, a v nákladovém výroku potvrdil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci usnesení na nákladech odvolacího řízení k rukám jeho zástupce částku 2.577,- Kč.

Dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému usnesení odvolacího soudu (k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil) není přípustné podle § 237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ dále opět jen o. s. ř. ), neboť odvolací soud vyřešil v souladu s dlouhodobě ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu předloženou otázku předpokladů, za nichž je soud oprávněn stanovit splnění peněžité povinnosti ve splátkách (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).

V posuzovaném případě vzhledem k uplatněným dovolacím námitkám však především nelze ztratit ze zřetele, že podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z toho vyplývá, že důvody zmatečnosti, jiné vady řízení či pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nelze pokládat za způsobilé dovolací důvody. Vedle způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. však dovolatelka právě takový (nezpůsobilý) důvod rovněž uplatnila, a to skutkovými námitkami týkajícími se jejich osobních, rodinných a majetkových poměrů.

V dlouhodobě ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že hodlá-li soud stanovit, že plnění peněžité povinnosti se má stát ve splátkách, musí být tato část výroku jeho rozhodnutí podložena zjištěním všech potřebných skutečností, které přesvědčivě odůvodňují závěr, že je vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků vhodné stanovit pro peněžité plnění splátky.

V projednávaném případě lze i přes okolnosti zdůrazňované v dovolání
konstatovat, že odvolací soud vymezil hypotézu ustanovení § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. v intencích uvedené judikatury a nelze mu úspěšně vytýkat, že zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaná si byla vědoma relativně vysokého dluhu na nájemném a úhradách za služby, který ani v průběhu déletrvajícího řízení nezačala splácet přiznal rozhodující význam hlediskům odůvodňujícím stanovení třídenní lhůty (od právní moci rozhodnutí) ke splnění peněžité povinnosti (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), neboť jeho úvaha v tomto směru není zjevně nepřiměřená.

Dovolací soud konečně nepřehlédl dovolatelčino sdělení, že dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu nejen v potvrzujícím výroku ohledně lhůty k plnění, nýbrž i ve výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém výroku, a dále ve výroku o nákladech odvolacího řízení účastníků. Zastává však
s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) názor, že proti nákladovým výrokům napadeného usnesení dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Ve vztahu k uvedeným výrokům totiž v dovolání schází nejen vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nýbrž i dovolací námitky, jež by se ho týkaly. Kromě toho však nelze ani opomenout, že těmito výroky odvolací soud nerozhodl o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč, takže přípustnost dovolání proti němu nelze opřít o ustanovení § 237 o. s. ř., neboť to výslovně vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.

Za této situace dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, a to dílem pro nepřípustnost a dílem pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 26. ledna 2016

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu