26 Cdo 4448/2007
Datum rozhodnutí: 20.05.2009
Dotčené předpisy:





26 Cdo 4448/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně


Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobců a) A. M., a b) A. M., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) M. R., a 2) H. R., zastoupeným advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově pod sp.zn. 19 C 16/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne


5. dubna 2007, č.j. 42 Co 557/2006-74, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 4. 2007, č.j. 42 Co 557/2006-74, potvrdil rozsudek ze dne 5. 6. 2006, č.j. 19 C 16/2006-48, kterým Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově (soud prvního stupně) zamítl žalobu na vyklizení žalovaných z bytu č. 1, II. kategorie, sestávajícího ze dvou pokojů a příslušenství, ve druhém podlaží domu č.p. 111, č.o. 32, na ulici S. v K. (dále jen předmětný byt , resp. byt ) a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.


Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že žalobci jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci domu č.p. 111, č.o. 32 na ulici S. v K. (dále jen předmětný dům , resp. dům ), že dne 2. 1. 1992 uzavřeli právní předchůdci žalobců (M. H. a N. S.), jako pronajímatelé na straně jedné a žalovaní jako nájemci na straně druhé písemnou smlouvu o nájmu bytu (dále jen předmětná smlouva , resp. Smlouva ) na dobu neurčitou, že za pronajímatele Smlouvu podepsali N. S. a I. S. (jednající jako zmocněnec M. H.) a za nájemce žalovaná 1), že žalovaní uzavřeli manželství v roce 1988 a že součástí Smlouvy byl evidenční list ze dne


7. 4. 1994 a pasport bytu, v nichž byl uveden popis bytu, jeho příslušenství a výše měsíčního nájemného.


Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že předmětná smlouva je platná, neboť obsahuje veškeré podstatné náležitosti dané ustanovením § 686 občanského zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 267/1994 Sb. (dále jen obč.zák. ), a to označení bytu, jeho příslušenství a výši nájemného. Předmět nájmu byl vymezen určitě a smluvním stranám bylo známo, co je předmětem nájemní smlouvy. Smlouva byla uzavřena v době do 31. 12. 1994, kdy nebyla stanovena obligatorní písemná forma pro tento právní úkon; proto i zmocnění udělené M. H. I. S. k uzavření nájemní smlouvy nemuselo být v souladu s § 31 odst. 4 obč.zák. učiněno v písemné formě. Protože Smlouva byla uzavřena za trvání manželství žalovaných, vzniklo oběma právo společného nájmu bytu manžely. Žalovaní tudíž užívají předmětný byt právem a žaloba na vyklizení není důvodná.


Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnili v něm dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Dovolatelé mají za to, že odvolací soud (soud prvého stupně) posoudil otázku platnosti Smlouvy v rozporu s hmotným právem, dospěl-li k závěru, že obsahuje všechny obligatorní náležitosti vymezené


v ustanoveních § 685 a § 686 obč. zák. Uvádějí, že ze skutkového stavu jednoznačně vyplynulo, že tehdejší smluvní strany jednoznačně deklarovaly svoji vůli, aby nájemní vztah k bytu byl uzavřen v písemné formě. Z tohoto důvodu měl odvolací soud posuzovat nájemní vztah dle obsahového ujednání uvedeného ve Smlouvě, nikoliv presumovat uzavření nájemního vztahu v ústní formě. Dle názoru dovolatelů zůstává nadále sporné kdo, kdy a jaký byt s příslušenstvím vymezil a předal žalovaným k užívání, neboť ti jednali o uzavření Smlouvy se zástupcem pronajímatelů, a to přes to, že k tomu byl písemně zmocněn až několik měsíců po té, co došlo k jejímu uzavření. Za vadu řízení, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, považují dovolatelé to, že odvolací soud neprovedl výslech jejich právních předchůdců včetně jejich zástupce, neboť z jejich svědeckých výpovědí by vyplynulo, co mělo být předmětem nájmu a v jakém rozsahu, a zda vůbec jsou žalovaní oprávněni užívat sklep a půdu v předmětném domě. Navrhli, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Žalovaní se ve svém vyjádření ztotožnili s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval jeho přípustnosti.


Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.


Ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá již z toho důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.


Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) nebo nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nebo ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto.


Dovolatelé uvádějí, že uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 10. 1999, sp.zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, dále např. rozsudků ze dne 31. 1. 2001, sp.zn. 20 Cdo 1145/99, a ze dne 31. 10. 2001, sp.zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněného pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp.zn. 26 Cdo 1682/2003, ze dne 25. 3. 2004, sp.zn. 20 Cdo 261/2003, ze dne 27. 5. 2004, sp.zn. 20 Cdo 473/2003, a ze dne 7. 10. 2004, sp.zn. 26 Cdo 1881/2003). Otázka, k čemu směřovala v daném případě vůle účastníků Smlouvy, je proto otázkou skutkovou.


Dovolatelé však přehlížejí, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. přípustné (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.


Pokud dovolatelé uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., je třeba poukázat na to, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), stejně tak jako zmatečnostním vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezakládají.


Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatele, jejichž dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalovaným v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.950,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 x 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


V Brně dne 20. května 2009


Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.


předsedkyně senátu