26 Cdo 4284/2009
Datum rozhodnutí: 26.01.2011
Dotčené předpisy: § 711 odst. 3 obč. zák.




26 Cdo 4284/2009-130

ROZSUDEK



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců a) J. C. , b) B. C. , proti žalované J. K. , zastoupené JUDr. Alenou Štumpfovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Markétská 1, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 C 145/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. dubna 2009, č.j. 6 Co 633/2009-101, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. dubna 2009, č. j. 6 Co 633/2009-101, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 10. 2008, č. j. 6 C 145/2006-60, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu (dále též Výpověď ) o velikosti 6+1 v domě č.p. 17 ve Skalách (dále též předmětný byt , resp. byt ), ze dne 24. 5. 2006, je neplatná; současně rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že žalobci (nájemci předmětného bytu) neplatí řádně nájemné a úhradu za plnění spojená s užíváním bytu (platí nájemné v nižší, než stanovené částce a několik měsíců nezaplatili ničeho), že dluh na nájemném a službách spojených s užíváním bytu přesahuje částku odpovídající tříměsíčnímu nájemnému, a že dopisem ze dne 24. 5. 2006 dala žalovaná žalobcům Výpověď z důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále též jen obč. zák. ). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že Výpověď je platná, a že uplatněný výpovědní důvod byl naplněn, že není na místě aplikace § 3 obč. zák. Na základě toho žalobu na určení neplatnosti Výpovědi zamítl.

K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 28. 4. 2009, č. j. 6 Co 633/2009-101, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že Výpověď je neplatná a rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění uvedl, že Výpověď neobsahuje závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu, je v ní totiž jen uvedeno, že žalobci jsou povinni byt vyklidit do 15 dnů po poskytnutí přístřeší . Odvolací soud dospěl k závěru, že se nejedná o vymezení bytové náhrady (jímž přístřeší je), kterou by se zavázal zajistit pronajímatel, Výpověď tak neobsahuje náležitosti stanovené v § 711 odst. 3 obč. zák. a je proto podle § 39 obč. zák. neplatná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost odůvodnila § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a uplatnila v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítala, že žalobcům dala Výpověď podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák., proto jim při vyklizení postačí poskytnout přístřeší. Přístřeší není bytovou náhradou ve smyslu § 712 obč. zák. a vyjádřila názor, že závazek pronajímatele zajistit bytovou náhradu musí být ve výpovědi uveden pouze v případě, kdy nájemci bytová náhrada (náhradní byt, náhradní ubytování) přísluší. Má zato, že uvedla-li ve Výpovědi, že žalobci jsou povinni byt vyklidit po poskytnutí přístřeší, dala jim poučení v souladu s § 712 odst. 5 obč. zák., její Výpověď tak má zákonné náležitosti stanovené v § 711 odst. 3 obč. zák. a je platná. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobci se v dovolacím vyjádření ztotožnili s napadeným rozhodnutím i s jeho právními závěry a navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. dubna 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen o. s. ř. ).

Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Existenci uvedených vad dovolatelka nenamítla a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právním závěru, že Výpověď je neplatná, neboť neobsahuje výslovný závazek pronajímatele (žalované) zajistit nájemcům (žalobcům) přístřeší. Dovolatelka v dovolání správnost uvedeného právního názoru zpochybnila.

Podle § 711 odst. 1 obč. zák. pronajímatel může vypovědět nájem pouze z důvodů uvedených v zákoně. Ve smyslu § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu bez přivolení soudu i tehdy, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Podle § 711 odst. 3 obč. zák. písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta (§ 710 odst. 2), poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi u soudu, a pokud nájemci podle zákona přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu. Podle § 711 odst. 4 obč. zák. má-li nájemce právo na náhradní byt nebo náhradní ubytování, je povinen byt vyklidit do 15 dnů po zajištění odpovídajícího náhradního bytu nebo náhradního ubytování.

Závěr odvolacího soudu, že přístřeší je bytovou náhradou (svého druhu), je správný a odpovídá ustálené judikatuře (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 568/1997, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 1997, pod číslem 60).

Odvolacímu soudu však nelze přisvědčit, dovodil-li, že Výpověď neobsahuje závazek pronajímatele zajistit bytovou náhradu přístřeší a je proto neplatná.

Výpověď z nájmu bytu jako hmotněprávní úkon pronajímatele musí splňovat jednak náležitosti stanovené v § 711 odst. 3 obč. zák., jednak obecné náležitosti právního úkonu ve smyslu § 34 a násl. obč. zák. Zákon (srov. § 710 odst. 1 a 2, § 711 odst. 3 obč. zák.) předepisuje pro výpověď pronajímatele z nájmu bytu pod sankcí absolutní neplatnosti (§ 40 odst. 1 obč. zák.) písemnou formu.

Podle soudní praxe (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněný pod číslem 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je nezbytné, aby pronajímatel ve výpovědi z nájmu bytu z důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. dostatečně určitým způsobem vymezil formu bytové náhrady, kterou se zavazuje nájemci zajistit, a to nejen pro účely naplnění obecného požadavku na určitost právního úkonu (tak, aby mohl typický účastník v postavení adresáta výpovědi z nájmu tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu odpovídajícím způsobem vnímat), nýbrž i z důvodu právní jistoty účastníků nájemního vztahu. Je tomu tak (také) proto, aby si nájemce nevytvořil mylnou představu o bytové náhradě, která mu přísluší (a mohl se případně rozhodnout, zda podá žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu).

Uvedla-li žalovaná (pronajímatel) ve Výpovědi, že nájemci (žalobci) jsou povinni byt vyklidit nejpozději do 15 dnů po poskytnutí přístřeší, nemůže mít nájemce pochyby, že mu jako bytová náhrada náleží přístřeší a že se nemusí z bytu odstěhovat dříve, než mu bude toto přístřeší poskytnuto. I když tedy Výpověď neobsahuje doslovně vyjádřený závazek pronajímatele zajistit odpovídající bytovou náhradu, je výkladem textu Výpovědi (§ 35 obč. zák.) tento projev vůle pronajímatele bez rozumných pochybností zřejmý a tedy i dostatečně určitý.

Uvedl-li proto pronajímatel ve výpovědi z nájmu bytu z důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák., že nájemce je povinen byt vyklidit nejpozději do 15 dnů po poskytnutí přístřeší , není Výpověď neplatná ani pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák.), ani pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.). Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl použit opodstatněně.

Se zřetelem k tomu Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. napadené rozhodnutí zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta první, § 226 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2011

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r.
předsedkyně senátu