26 Cdo 4160/2009
Datum rozhodnutí: 16.12.2009
Dotčené předpisy:




26 Cdo 4160/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce H. D., s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) B. s.r.o., a 2) K. Š., o zaplacení částky 1.125.000,- Kč a částky 1.517.600,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp.zn. 3 C 71/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. listopadu 2008, č.j. 56 Co 425/2008-216, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby žalovaným 1) a 2) byla uložena povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně částku 1.125.000,- Kč (dlužné nájemné)

a částku 1.517.600,- Kč (smluvní pokutu).

Okresní soud Plzeň-sever (soud prvního stupně) poté, co jeho předchozí zamítavý rozsudek dne 4. 7. 2006, č.j. 3 C 71/2002-124, byl zrušen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2007, č.j. 56 Co 44/2007-148, a věc mu vrácena k dalšímu řízení rozsudkem ze dne 19. 6. 2008, č.j. 3 C 71/2002-187, výrokem I. řízení vůči žalovanému 2) zastavil (pro zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu), výrokem II. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2), uložil žalovanému 1) povinnost zaplatit žalobci částku 575.925,- Kč (výrok III.), ohledně zaplacení částky 549.075,- Kč žalobu zamítl (výrok IV.), stejně tak zamítl žalobu ohledně přiznání smluvní pokuty (výrok V.), a výrokem VI. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1).

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne

20. 11. 2008, č.j. 56 Co 425/2008-216, v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích II. a V., ve výroku IV. jej změnil tak, že uložil žalovanému 1) zaplatit žalobci částku 231.000,- Kč, ve zbývající části výroku IV. jej rovněž potvrdil; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti výrokům, jimiž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a V.) podal žalobce dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení § 243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobce nejprve dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v části, v níž potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2). Tento výrok, ač je součástí rozsudku, však má povahu usnesení.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení nejsou mezi tam vyjmenovanými usneseními. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno rozhodnutí soudu první stupně ve věci samé; tím však rozhodnutí o nákladech řízení není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2002, pod pořadovým číslem 88).

Žalobce dovoláním dále napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V. o zamítnutí žaloby v části týkající se smluvní pokuty, jemuž sice předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, který však nevyslovil závazný právní názor, v dané věci tedy nejde

o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř. Dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolatel neoznačuje otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; toliko namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení, které však blíže nespecifikuje. Ostatně vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v této části založeno na závěru, že vymáhání smluvní pokuty je v daném případě z důvodů v rozhodnutí uvedených v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč.zák. otázka, zda výkon práva v konkrétním případě na základě zhodnocení jedinečných okolností tohoto případu je či není v rozporu s dobrými mravy, nemůže představovat otázku zásadního právního významu, neboť postrádá obecný dopad do soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 3, dále např. usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1491/2003). Pokud dovolatel dále vytýká odvolacímu soudu, že pro výše uvedený závěr nesvědčí žádný z provedených důkazů, uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. Přehlíží však, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy,

je-li dovolání již jinak podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. přípustné (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Je tedy zřejmé, že dovolání žalobce směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§ 243 o.s.ř.), jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaným (dle obsahu spisu) nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu byl měli právo vůči žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu