26 Cdo 4134/2009
Datum rozhodnutí: 09.03.2011
Dotčené předpisy: § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. ve znění od 31.03.2006, § 711 odst. 3 obč. zák. ve znění od 31.03.2006




26 Cdo 4134/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně Ing. M. R. , zastoupené JUDr. Zdenkou Beranovou, advokátkou se sídlem Praha 10, Dvouletky 145/2690, proti žalované HANSEATIC INVESTEMENT, s. r. o. , se sídlem Praha 10, Vršovická 9, zastoupené Mgr. Janou Pecinovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Přemyslovská 28, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 104/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2009, č. j. 53 Co 49/2009-35, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč, k rukám Mgr. Jany Pecinové, advokátky se sídlem Praha 3, Přemyslovská 28, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 23. 4. 2009, č.j. 53 Co 49/2009-35, potvrdil rozsudek ze dne 30. 9. 2008, č.j. 1 C 104/2008-23, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi ze dne 29. 1. 2008 (dále též Výpověď ) z nájmu bytu č. 17, sestávajícího z pokoje a kuchyně s příslušenstvím, ve 4. nadzemním podlaží domu č.p. 416 v ulici Vršovická č.or. 9 v P. (dále též předmětný byt , resp. byt ), a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalovaná (nájemkyně předmětného bytu) neplatila nájemné a úhradu za služby spojené s užíváním bytu (dále též úhrada za služby ) v požadované výši, ačkoliv jí byla doručeno oznámení pronajímatelky (žalované) o zvýšení nájemného, že její dluh přesáhl ke dni podání výpovědi trojnásobek měsíčního nájemného a úhrad za služby a že nemá za žalovanou žádnou peněžitou pohledávku. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že Výpověď vyhovuje všem náležitostem, vyplývajícím z ustanovení § 711 odst. 3 občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen obč.zák. ), a že je naplněn i uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b) obč.zák., spočívající v neplacení nájemného a úhrad za služby (instalaci televizní antény a neuklizení balkonu za porušení povinností nájemce nepovažoval). Na základě toho ve shodě s ním dovodil, že žaloba na neplatnost výpovědi není opodstatněná, přičemž konstatoval, že Výpověď není v rozporu s dobrými mravy, neboť i když žalobkyně dodatečně dlužnou částku uhradila, neplnila dlouhodobě své povinnosti nájemkyně bytu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnila v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Uvádí, že pro ni jako nájemkyni bytu byla situace léta neúnosná, neboť žalovaná porušovala své povinnosti a postupovala vůči ní v rozporu s dobrými mravy; v této souvislosti popisuje omezení v užívání sklepa, závady bytu a náklady, které na něho vynaložila. Naplnění vady řízení spatřuje v tom, že soud nepřihlédl k dohodě o narovnání, uzavřené mezi účastníky dne 6. 2. 2009, kterou považuje za zpětvzetí Výpovědi, ani k tomu, že žalovaná vzala zpět návrh na zastavení exekučního řízení, které vůči ní vedla. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná v dovolacím vyjádření namítla, že dovolání není v dané věci přípustné, obsáhle vyvracela námitky dovolatelky a navrhla, aby bylo zamítnuto.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 23. dubna 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen o.s.ř. ).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. Dovolání tak může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud s výjimkou určitých vad řízení vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.
Žalobkyně v dovolání neoznačuje právní otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) se podává, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o platnosti Výpovědi, včetně naplnění výpovědního důvodu. Činí tak však prostřednictvím skutkových námitek, jež v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., představují nepřípustný dovolací důvod.
Pokud dovolatelka namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), je třeba uvést, že o vadu ve smyslu uvedeného ustanovení nemůže jít již z toho důvodu, že zmiňovaná dohoda o narovnání se týká jiných nároků účastnic, než je ukončení nájemního vztahu k bytu Výpovědí. Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 14, § 15, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 9. března 2011

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu