26 Cdo 4118/2016
Datum rozhodnutí: 03.03.2017
Dotčené předpisy: § 11 odst. 3 předpisu č. 72/1994Sb.



26 Cdo 4118/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a/ JUDr. E. M. , P., b/ GASTON, s.r.o. , se sídlem ve Zlíně, Kvítková 4703, IČO 42340187, c/ M. T. , P., d/ L. T. , P., e/ RLS Property spol. s r.o. , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, IČO 24660973, f/ K. P. , P., g/ Ing. V. K. , P. K., a h/ D. K. , P. K., všech zastoupených JUDr. Jiřím Marvanem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, proti žalovanému Společenství pro dům Vodičkova čp. 710, Praha 1 , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, IČO 28491637, zastoupenému Mgr. Martinem Bendíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, o vyslovení neplatnosti části usnesení shromáždění vlastníků jednotek ze dne 8. srpna 2012, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 15/2013, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2016, č. j. 14 Cmo 209/2014-75, takto:

I. Dovolání se odmítá . II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč k rukám Mgr. Martina Bendíka, advokáta se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Vrchní soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 7. 3. 2016, č. j. 14 Cmo 209/2014-75, změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2014, č. j. 79 Cm 15/2013-29, tak, že žalobu o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek Společenství pro dům Vodičkova čp. 710, Praha 1 o schválení zprávy o hospodaření za rok 2010 a o schválení zprávy o hospodaření za rok 2011 v plném rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalobců proti citovanému rozsudku odvolacího soudu (k němuž se žalovaný písemně vyjádřil) není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen o. s. ř. ), neboť v něm nastolenou otázku (na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno), zda napadené usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek představuje v poměrech projednávané věci důležitou záležitost ve smyslu § 11 odst. 3 věty třetí zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013, odvolací soud vyřešil (záporně) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3706/2010, uveřejněný pod číslem 95/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2276/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 421/2014 ), od níž není důvod se odchýlit.
Nejvyšší soud se k výkladu pojmu důležitá záležitost vyjádřil již v usnesení ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3246/2007, podle kterého se důležitou záležitostí rozumí taková záležitost, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že napadené usnesení přijaté shromážděním nepředstavuje významný dopad do právního postavení, práv či povinností společenství nebo jeho členů a nelze tak vyslovit jeho neplatnost.
Dále je třeba dodat, že zpochybňují-li dovolatelé způsob rozúčtování nákladů na správu a provoz jednotek a společných částí domu, přehlížejí, že tuto otázku odvolací soud neřešil a ani řešit nemohl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněný pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a že ve zbylém rozsahu dovolání dovolatelé namítali vady řízení a nedostatečná skutková zjištění (dovolací námitkou, že odvolací soud zasáhl do jejich práv na spravedlivý proces, když vydal překvapivé rozhodnutí a nevypořádal se se všemi relevantními námitkami účastníků ) a uplatnili tak nezpůsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Za této situace dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolaní žalobců odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. března 2017

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu