26 Cdo 410/2015
Datum rozhodnutí: 05.08.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a o. s. ř.



26 Cdo 410/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu Doc. JUDr. Věrou Koreckou, CSc., ve věci žalobkyně L. M. , podnikatelky se sídlem ve Vítanově 17, IČO 74787802, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem Praha 4 Záběhlice, Severovýchodní II/12, proti žalovaným 1) M. B. , a 2) K. B. , oběma zastoupeným JUDr. Janou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Chrudimi, Štěpánkova 83, o určení existence nájemního vztahu a o zaplacení 73.000,- Kč a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 126/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. prosince 2013, č.j. 22 Co 236/2013, 22 Co 237/2013-131, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. prosince 2013, č.j. 22 Co 236/2013, 22 Co 237/2013-131, odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ dále jen o. s. ř. ), neboť v něm především schází náležité vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.).

Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí jak tvrdí dovolatelka na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání zřejmé, o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe (judikatury dovolacího soudu), kterou není nutno vymezit uvedením konkrétní spisové značky, ale i slovním popisem (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky z 18. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14) se řešení této právní otázky odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála. Vyjadřuje sice nesouhlas s právními závěry vyjádřenými v napadeném rozhodnutí, činí tak však prostřednictvím námitek týkajících se nesprávně (neúplně) zjištěného skutkového stavu, resp. vad řízení. Tím uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Pokud pak odvolacímu soudu vytýká neakceptaci rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2005 /správně 2006/, sp. zn. 28 Cdo 2485/2005, není tato výtka opodstatněná. Jak je patrno z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud se zabýval posouzením zániku nájemního vztahu mezi účastníky i z pohledu obecných ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., ve znění do 21. 12. 2013 dále jen obč. zák. o zániku závazků (tedy i z hlediska § 575 obč. zák.), nicméně se zřetelem ke zjištěnému skutkovému stavu (který nelze dovoláním zpochybnit) dospěl k závěru, že daný nájemní vztah nezanikl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. srpna 2015


Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu