26 Cdo 41/2013
Datum rozhodnutí: 13.03.2013
Dotčené předpisy: § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák., § 712 odst. 5 obč. zák.




26 Cdo 41/2013
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, Csc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce města Krnov , se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 1, zastoupeného Mgr. Josefem Tobiáškem, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 1a, proti žalovaným 1. M. Z. , bytem v K., Mo. 2, zastoupené JUDr. Zbyňkem Kociánem, advokátem se sídlem v Krnově, náměstí Osvobození 27/7, 2. J. Z. , bytem v K., M. 2, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově pod sp. zn. 19 C 38/2010, o dovolání 1. žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. prosince 2010, č. j. 11 Co 517/2010-46, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Žalovaná 1) napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě (odvolací soud) ze dne 6. 12. 2010, č. j. 11 Co 517/2010-46, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově (soud prvního stupně) ze dne 2. 9. 2010, č. j. 19 C 38/2010-29, jímž uložil žalovaným vyklidit byt o velikosti 2+1 v 5. nadzemním podlaží domu č. o. 2 na ulici M. v K. (dále jen předmětný byt nebo byt ) do dvou měsíců od zajištění přístřeší, změnil výrok o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen o. s. ř. ).
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a § 241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.
Dovolatelka výslovně uplatnila nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (námitkami, že soud zamítl návrh na provedení důkazu lékařskou zprávou o jejím zdravotním stavu ) a podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnila i nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (namítala, že byly prokázány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by jí měla být poskytnuta jiná bytová náhrada). Jen pro úplnost lze dodat, že odvolací soud (soud prvního stupně) provedl důkazy významné pro právní posouzení věci, zabýval se i námitkami žalovaných a svůj závěr, že proč jejich vyklizení nevázal na zajištění jiné bytové náhrady, řádně odůvodnil.
Závěr odvolacího soudu, že nejde-li o rodinu s nezletilými dětmi, nelze při vyklizení bytu, jehož nájem skončil výpovědí podle § 711 odst. 2 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 10. 2011 (dále též jen obč. zák. ), poskytnout jinou vyšší bytovou náhradu než přístřeší, odpovídá ustanovení § 712 odst. 5 věty první obč. zák. a je i v souladu s ustálenou judikaturou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4131/2008, uveřejněný pod č. 36/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání dovolatelky tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. března 2013
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu